Tak jsem se definitivně rozhodl jít do toho. Být mužem v domácnosti, který se postará o všechno. Děti, kuchyň, úklid, prádlo... Každý den dokola. Ale zvládnu to? Kdysi jsem absolvoval dvoufázové tréninky a také jsem vydržel. Je to jenom otázka vůle a zvyku. Nebo ne? Vařit umím, to je moje výhoda, ale běhat kolem plotny s tím prckem na krku, to asi tak jednoduché nebude...
První týden byl náročný. Vilém měl zase jeden z těch svých dnů, kdy sbíječka z vedlejšího panelákového pokoje byla oproti jeho řevu relaxační hudbou. Blížila se čtvrtá hodina, kupa neuklizeného prádla ležela na křesle a flák hovězího na kuchyňské lince si o španělských ptáčcích mohl nechat jen zdát. Už jsem otevíral lednici, že splín zapiju skleničkou Captaina Morgana, a v tom mě to napadlo. Moje máma!
Žhavím telefon. Za pár minut je tady. Díky bohu. Krásně uklidila, vyprala, nakoupila, uvařila... Mezitím proběhlo pár telefonátů s manželkou. No jasně, zvládám to naprosto v pohodě! V devět večer se otevřely dveře a tam stála moje unavená žena a s údivem v očích koukala na stůl se svíčkami a připravenou večeří. Musím se přiznat, že na Morgana v mezičase přece jen došlo. Někde jsem četl, že ženy na mateřské mají sklony k nadměrné konzumaci alkoholu. Bohužel musím přiznat, že na tom něco bude. Po jednom drinku mám své děti vždycky o fous víc rád a jejich řev mi nepřipadá tak nesnesitelný jako za střízliva.
Co máme k večeři?
Po několika týdnech už to všechno frčí, jak má. A jde to i bez maminky. Manželka se už taky začala zdokonalovat. Třeba večer, když přijde, mi mezi dveřmi oznámí, jak to zase bylo hrozné v práci, že je úplně hotová a co že to máme dneska k večeři? „Jé, už zase knedlíky? Vždyť víš, že je dvakrát nemusím, tak mi udělej třeba salátek, jo? A nalij mi dvojčičku...“ A přitom otevírá notebook a zase pracuje. Celý den jsem se těšil, jak si s ní popovídám, a ona mi jen řekne, že toho má moc?
Záludné matky z dětských hřišť
Dlouho jsem se jim vyhýbal, ale když máte hřiště v podstatě za barákem, je jen otázka času, kdy vás vaše dítě ‚ukecá‘ (no, ve skutečnosti vám uteče, lehne si na zem a kope nohama – nonverbální komunikace, která znamená, že se nehne). Hlouček maminek, který právě řešil, co bude večer vařit ‚manžovi‘ k večeři, najednou pookřál. I když nerad, zapojil jsem se do konverzace. „A kde máte manželku?“ Přiznám se, že jsem tuhle otázku čekal. „No, my to máme trošku jinak, manželka pracuje a já se starám o děti.“ Od té doby se nedívali divně na mě, ale na mou ženu. Co je to za matku, když její cesta z porodnice vede do práce?
Po několika týdnech se z žen v teplácích ušpiněných od bahna od odrážedla staly mé kamarádky. Zatímco si děti bezstarostně hrály, my si vyměňovali tipy, co budeme vařit k večeři, kam pojedeme s dětmi na výlet a kde se co dá koupit lacino. A neskromně musím říct, že jim moje chlapská společnost dělala dobře. O mně se to tak jasně říci nedalo.
Obzvlášť, když jsem se při žehlení přistihl (ano, i to jsem dělal), jak přikyvuju a dojímám se u pořadu Sama doma. Ano, tyto plínky jsou opravdu nejlepší, tenhle krém nám také pomohl. Jojo, děti potřebují vitaminky a partner by vám taky měl pomáhat. Zvedl jsem se ze sedačky a šel se na sebe podívat do zrcadla. Jsem ještě muž? Jedna z mých kamarádek mi říkala, že si muže na mateřské představovala jako malého, hubeného, s brýlemi a jemným hláskem. Jenže já mám 190 centimetrů, 116 kilogramů a vizáž ukrajinského vymahače, jak často říká moje žena nenasytným kolegům v práci.
Vrátil jsem se k televizi a přepnul na HBO. Romantická komedie, v jejímž závěru mi tečou slzy po ringem zjizvené tváři... Tak tady už je opravdu něco špatně! Takhle by to nešlo. „Zlato, dnes přijeď dřív z práce, potřebuju si odfrknout.“ Škoda promarněného času. Jel jsem na nákup, ale po dvou letech bez dětí. Jak málo stačí ke štěstí! Když jsem čekal u pokladny, zjistil jsem, že automaticky pohupuju nákupním vozíkem. Spletl jsem si ho s kočárkem. Z rozjímání nad tím, jaký blázen se ze mě stal, mě vyrušil telefon: „Zlato, kde jsi tak dlouho? Okamžitě přijeď, jinak za sebe neručím! Proč pořád řvou? A co jim mám dát k jídlu? A mám je koupat? Jakým krémem je vlastně po koupání mažeš? Hlavně už přijeď!!!“ (Pokračování příště) 