Prý ti s péčí o malého hodně pomáhá maminka...
Mám u ní úžasné zázemí, takže jsem se mohla vrátit do divadla, už když byl malému necelý rok. Do žádného nového projektu jsem nešla, protože jsem nemohla tři měsíce denně zkoušet, ale hrála jsem ve starších kusech na Broadwayi. Bylo to prima – dostala jsem se mezi lidi a mohla jsem přemýšlet i o něčem jiném než o tom, že jsem sama s dítětem. I kvůli financím jsem byla ráda, že se stavím na vlastní nohy. Z alimentů dneska nevyžiješ.
Kromě tancování sis přibrala ještě jedno zaměstnání...
Tohle není žádná novinka, už asi tři roky pracuji jako kosmetička ve dvou salonech, v jednom z nich jsem navíc manažerkou. Tak to mezi tanečníky bývá – jednoho dne začneš přemýšlet, co bude, až přestaneš hopsat po jevišti. Všichni tanečníci z toho mají depresi. Má sestra Leona si jednoho dne začala dělat kurs na kosmetičku a já se k ní přidala. Vtipné je, že já jsem vydržela a skutečně tu práci dělám, ona ne. Ke klasické kosmetice jsem si přibrala ještě řasy a cukrovou epilaci – kterou tímto ženám vřele doporučuji!
Baví tě ta práce?
Je to pro mě ohromný relax, zavřu se do kabinky, poslouchám hudbu, když si klientka chce povídat, povídáme, když nechce, mlčíme... Je to úplně jiný svět než expresivní divadlo, kde je spousta lidí jak na jevišti, tak v hledišti. Pomáhá mi to i v péči o malého, zorganizuji si čas tak, jak sama chci. Ale divadlo jsem na hřebíček nepověsila, teď pracuji jako asistentka choreografky Lucky Holánkové.
Chodí Matyáš do školky?
Chodí, nastoupil v necelých čtyřech letech. Když tam byl půl roku, diagnostikovali mu diabetes a v té chvíli jsem si říkala: „Tak, co teď budu dělat?“ Musím říct, že se ve školce zachovali skvěle, dvě paní učitelky se šly vyškolit do motolské nemocnice a samy malému píchají inzulín. Začaly se téhle problematice natolik věnovat, že dneska už tam mají takové děti tři. Snaží se i o osvětu, o to, aby se i v jiných školkách nebáli a šli do toho. Děti s diabetem nejsou jiné než ostatní, jen se jim musí hlídat cukr a píchat inzulín.
Jak často?
Máťa si musí šestkrát denně kontrolovat glykémii píchnutím do prstu a čtyřikrát píchnout inzulín.
Není z toho smutný?
Právě naopak! Je to vysmáté dítě, už od miminka. Když byl maličký, tak mi to, že nemám křiklouna, moc pomáhalo. Usmál se – a ze mne všechno spadlo. Je pozitivní, komunikativní, baví ho dinosauři, prohlíží si encyklopedie a už ví, že bude paleontologem! Sbírá zkameněliny, umí je pojmenovat, i dinosaury zná nazpaměť a teď k nim přidal ještě draky. Lego ho nebaví, ani auta... Miluje přírodu, brouky, zvířátka, na Prima Zoom se dívá na dokumenty.
Už našel nějakou zkamenělinu sám?
No jéje! S tátou na Barrandově, kam jezdí za sestřičkou Vájou, tak dlouho hledali, až našli jakousi zkamenělou kapradinu. Ale trilobity kupujeme v zoo, kde otevřeli Geosvět. Občas mu něco přiveze Ivan, který cestuje s partou kama rádů. „Příště pojedu s tebou!“ prohlašuje Máťa! Ale zatím je na to malý, tak jezdíme hlavně do Špindlu a chodíme tam na túry. Teď právě ušel svých prvních osm kilometrů, tak na to byl pyšný.
Máte doma nějaká zvířátka?
Máťa by chtěl všechna, třeba velrybu jako mazlíčka. Ale máme jen nenáročnou želvu a Ivan má krajtu královskou. Nesmím zapomenout na mořské dráčky a kocoura od sousedů, o kterém Máťa říká: „To je můj Mourek!“
Co Máťa a sport?
Přihlásila jsem ho do FK Říčany na fotbal. Teď měl soustředění v příměstském táboře, tam rodiče vozí děti ráno a večer je vyzvedávají. U nás to kvůli nemoci takhle nejde, tak tam s ním pokaždé musel někdo z nás být. Prostřídali jsme se – a Máťa byl šťastný.
Co říká, když tě vidí na jevišti? Chtěl by na něj vyskočit taky?
Viděl tam mne i Pepu. Když byl malinký, vzala jsem ho na Drákulu a na scéně se tam odehrála bitka. A přišel hysterický záchvat, že tatínka bijí! Viděl mě i ve Třech mušketýrech, v Katu Mydlářovi... Je to legrační, protože mi vždycky mává a pak se zlobí, že jsem mu nezamávala – tak to napravuji při děkovačce. Baví ho zákulisí, kostýmy, masky, ale nemám pocit, že by ho lákalo jeviště.
Takže není komediant?
Ale ano, jako každé dítě. Pamatuje si všechny možné reklamy a vtipně je přehrává. Tak kdo ví, co z něho jednou bude.