Muzikálová a jazzová i šansonová zpěvačka dostala před třemi lety ten nejhezčí vánoční dárek. Narodil se jí syn Oskar.
Text: Šárka Schmidtová
Váš syn má zvláštní jméno, je pro vás výhrou – jako v Hollywoodu? Jak mu říkáte zdrobněle, jistě má nějakou přezdívku...
Já mu říkám Oskarínek nebo Oski. A upřímně jsme hledali jméno, které nám půjde do ucha. Intuitivně. A také jméno, které se bude hodit k příjmení Hána.
Měla jste i vy nějakou přezdívku, třeba ve škole? Spolužáci umějí být pěkně škodolibí!
Spolužáci mi říkali často Fíša, to mi říká pár lidí dodnes. Také jsem pro hodně známých Radula. Ale nijak zvlášť se mi nikdo neposmíval. Maximálně se sestrou, to jsme si vzájemně nacházely nejrůznější přezdívky. Ty se ovšem nedají zveřejnit. ☺
Na dítě jste si počkala – čím to bylo, kariérou? Hodiny vám netikaly?
Bylo to jednoznačně tím, že jsem vedle sebe neměla toho správného partnera. Tudíž netikaly ani žádné hodiny. Kariéra v tom žádný vliv u mne nemá. Rodina je pro mě na prvním místě. Přestože svou práci mám ze srdce ráda a jsem za ni nesmírně vděčná, žádnou roli bych neměnila za roli maminky.
Dá se říct, že patříte mezi staromatky, které bývají úzkostlivé či netrpělivé? Jak je to s vámi?
Ano, jsem asi úzkostlivější, ale rozhodně ne netrpělivá. Myslím, že syna dost rozmazluji. I prarodiče jsou přísnější, a to už je co říct.
Kdo vám s malým nejvíce pomáhá?
Určitě moji rodiče a především můj osmdesátiletý tatínek. Ten se Oskárka nahlídal nejvíc. Teď začíná Oskar chodit do školky, takže se tím trošku mění jeho režim i naše hlídací nároky. Začali jsme chodit zatím do školky na zkoušku a moc se mu tam líbí, což jsme rádi. Vidíme, jaký udělal obrovský pokrok. A jinak má kamarády v ulici, všechny starší, ale bezvadné. Mojdu, Adélku, Bastíka, Lucinku a spol.
Máte s Oskarem každodenní neměnný režim, nebo necháváte věci volně plynout?
Když je Oskárek ve školce, tak máme určitě režim přesnější. A jistěže jsou věci, které patří ke každodennosti. Ale jinak jsme svobodní v programu a spíš plánujeme podle okolností.
Vyprávíte mu nebo čtete pohádky? A jaká je vaše oblíbená?
Samozřejmě. Záliba v pohádkách se střídá. Teď vede O pejskovi a kočičce a Krteček. Jinak vyprávěcí pohádky jsou pokaždé originál, takže nemohu říct, která je ta nej...
Vzpomínáte si na nějakou povedenou příhodu s vaším synem?
To je na denním pořádku. Nedávno jsme zařizovali Oskárkův pokojík a po skládání skříněk tam zůstalo ležet nějaké nářadí. Chtěla jsem ještě zaměřit místo na postýlku, a tak jsem neustále v předklonu dumala a Oskárka jsem vůbec nevnímala. Jen jsem za sebou pořád slyšela: „Ham, ham, ham.“ Až mě najednou z přemýšlení probrala pěkná bolest. Oskárek si našel kombinačky a udělal si z nich dráčka, který si dal maminčin zadek ke svačině.
Změnil se narozením syna váš profesní život?
Asi ano. Na jednu stranu mám teď mnohem menší prostor na přípravu, ale také se cítím obohacená a klidnější. Víc si užívám zpívání. Nevím, jak to přesně popsat, je to prostě jiné. Já jsem jiná.
Musela jste se někdy rozhodovat mezi dítětem a novou rolí?
No, něco jsem kvůli mateřství odmítla, ale nebylo to rozhodování. Já mám v tomto jasno.
Handicapuje ženu – herečku a zpěvačku, že je zároveň matkou?
V žádném případě! Naopak, mateřství nesmírně obohacuje. A myslím, že to jde i časově skloubit, pokud máte srovnané priority. A také, což je velice důležité, pokud máte dobrého partnera. Pokud jsou na mateřství dva, jde to úplně jinak. Obdivuji všechny svobodné matky, navíc třeba ještě bez babiček. V jakémkoliv povolání.
A berete už Oskara do divadla, aby se podíval na svoji mámu?
Občas se mnou Oskárek někam jede, ale většinou jen na koncerty, třeba na generálku nebo zkoušku. V kostýmu mě viděl asi jednou a hrozně se smál, že mě vidí v paruce. V divadle viděl spíš tatínka na nějaké zkoušce v ABC. Když jsme vzali Oskárka na vánoční představení, kde Jiřka hraje, tak po minutě do ticha prohlásil: „Mami, jdeme pyč...“
Ve třech letech se děti už umějí jaksepatří projevit, zdá se vám, že po vás syn zdědil talent?
No, herec je bezvadný, to děti umějí. Komediant to je, když něco chce nebo se mu něco nelíbí. Vnímá hudbu i rytmus, ale uvidíme. Hlavně, ať dělá to, co ho bude bavit. Pokud bude mít talent a sluch, tak ho to jistě obohatí, ať už se tomu bude věnovat, či ne.
Jakou nejlepší radu jste dostala, když se Oskar narodil? A vzpomínáte si také na nějakou, která vám připadala úplně zbytečná?
Nejlepší rada, kterou jsem dostala už v těhotenství, byla, abych rozhodně nic moc nečetla o vývoji a výchově, a už vůbec ne na internetu. Neexistují dvě stejné děti – a hlavně, nejvíc si toho sdělí matka s dítětem. Intuice je úžasná věc a člověk se nechává zbytečně a nesmyslně ovlivňovat okolím. I při vší úctě k našim maminkám. Určitě mají zkušenosti, ale také nás rodily v době, kdy tatínkové nesměli ani k porodu, ani k dětem v porodnici. Výchova tedy z mého pohledu v lecčems dost chladná. Z tohoto zorného úhlu byly pro mě zcela zbytečné rady ohledně toho, kdy mám přestat kojit a jak. Nebo kdy má jít dítě do postýlky, nebo že má nejprve lézt a pak teprve chodit… My osobně jsme měli všechno na přeskáčku, ale naštěstí jsem se to dozvěděla až potom. ♥