Můj muž je intelektuál. Má brýle, čte tlusté knihy a rád si posedí v hospodě s kamarády, kde dlouho do noci rozbírají politickou situaci ve světě, obráncovu ruku při posledním zápasu Sparty a kurz koruny vůči dolaru s výhledem na 5 let dopředu.
Text: Ivana Zábranská
Na manuální práci jsem doma já. Vyměňuju žárovky, vrtám do zdi police a háčky na obrazy, sekám zahradu. Můj majstrštyk je oprava lampiček, které vezmou za své při dětských hrátkách. Není tedy divu, že naše chalupa muži nic moc neříká. Jak se blíží pátek, začne vzdychat, kolik má práce a co vše musí za víkend přečíst a sepsat. Často se smiluju a jedu s dětmi sama, ale občas prostě musí jet s námi. Jako posledně. O Vánocích mi totiž svatosvatě slíbil, že mi na jaře vykope záhon na rajčata, a už tu byl květen... I když se děti většinou hned po příjezdu rozprchnou do lesa nebo za kamarády, tentokrát vyčkávaly, co se bude dít. Vidět tatínka v montérkách je pro ně vážně zážitek. A nejen proto, že od té doby, co si je v osmnácti kupoval, vyrostl o pár centimetrů a přibral poměrně dost kilogramů. Muž se do práce pustil zdatně. Během pátečního odpoledne si stačil vybrat správný rýč, vykolíkovat pozemek, kde měl záhonek být, a zlomit násadu. Odložil tedy práci na zítra. V sobotu dopoledne musel zajet pro novou, kterou asi hodinu přidělával k rýči. Pak se konečně pustil do boje s přírodou. Do oběda stačil zrýt a odnosit drny z asi tak čtvrtiny předpokládané výměry a padl. Další měsíc chalupu bojkotoval s tím, že má moc svojí práce a že se pro venkov prostě nenarodil. Nedalo se nic dělat, příští víkend jsem si oblékla mužovy montérky a pustila se do záhonu sama. Sazenice rajčat už prostě musely do země. Syn Kryštof mě chvíli pozoroval a pak, že mi pomůže. Proč ne, řekla jsem si a předala mu rýč. Stejně jsem toho měla plné zuby.
Boj s drny mu šel docela dobře a hlavně ho začínal bavit. Tak jsem ho nechala a šla vařit oběd. Za necelou půlhodinku slyším křik. Ella a sousedovic děti chtěly taky rýt, ale Kryštof se nechtěl vzdát rýče. Mohl z toho něco vytěžit, ale Toma Sawyera bohužel ještě nečetl. Tak jsem jim raději povyprávěla historii zlaté horečky na Aljašce, přinesla lopaty a lopatky a další minirýč a rozdělila území. Kryštof s Kubíkem dostali jednu část a Ella s Kačenkou druhou. Hledání zlatých nuget – rozuměj pískovcových valounů, kterých je v naší severočeské hlíně docela dost – mohlo začít. Bavilo je to několik hodin až do pozdního odpoledne. Holčičky sice občas odbíhaly pohrát si s panenkami, ale kluci těžili a hledali s vervou i za ně. Na konci dne jsme měli záhon vykopaný, drny odnešené a valouny roztříděné. Tak šťastné děti jsem už dlouho neviděla. Práce prostě šlechtí. Jen jedna chybička se vloudila. Při jejich večerním odpískovávání a odhliňování se nám ucpal odpad u vany. Budu na to muset zavolat muže. Obávám se však, že bude zrovna muset řešit s kamarády politickou situaci na Ukrajině.