Kniha je nádherně ilustrovaná. Kdo je autorem obrázků?
Veškeré ilustrace jsou dílem mé dlouholeté kamarádky Inky Delevové, která pochopila můj záměr a ducha starověkého Egypta. Ilustracím vdechla život a můžete cítit, jako by byly všechny obrázky živé...
Už jsme to trošku v úvodu nakousli. Tohle není vaše první kniha o starověkém Egyptě ani o období vlády faraona Achnatona...
Máte pravdu, není. Moje vůbec první kniha byla „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“, která vyšla před třemi lety. Achnaton je mojí dlouhodobou láskou a věnoval jsem mu skutečně mnoho času a energie. Myslím, že je to na knize vidět.
Jak jste se začal vlastně zajímat o starověký Egypt?
Když mi bylo asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné historie země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou se datuje můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě egyptského muzea v Káhiře koncem devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo...
Čím byl Achnaton podle vás tak výjimečný?
Postavil se tehdejšímu zkorumpovanému kněžstvu, uctívajícímu boha Amona. Šel za svým snem, za svou vizí, postavil nejdřív v tehdejším Vésetu (Thébách) postupně čtyři chrámy zasvěcené bohu Atonovi, jehož služebnictvo čítalo téměř sedm tisíc osob. Z toho lze usuzovat, že se nejednalo o skromné svatostánky, ale o obrovské chrámy nového kultu. Odhaduje se, že ten největší z nich měřil na délku víc jak šestnáct set metrů a byl pravděpodobně nejrozlehlejší církevní stavbou v dějinách lidstva. Později založil k poctě svého boha Atona nové sídelní město ve středním Egyptě, které nazval Achetaton –Město zářícího Atonova obzoru.
Výjimečný byl asi i jeho vztah s královnou Nefertiti, že?
Ano, miloval svou velkou královskou manželku Nefertiti natolik, že ji v desátém roce své vlády povýšil na faraona spoluvládce.
Nefertiti byla velmi krásná, o čemž jsme se mimo jiné mohli přesvědčit díky její nalezené bustě...
Většina lidí zná ten jemný ženský obličej, vyjadřující něhu a klid, který zajistil této významné egyptské královně nesmrtelnost. Avšak to, co považujeme za vrcholné dílo, byl jen nedokončený model sochaře Thutmose s jediným vsazeným okem, dnes uložený v egyptském muzeu v Berlíně. Další Nefertitinu bustu můžeme obdivovat v káhirském muzeu. Královna se tváří zamyšleně, její výraz plný téměř nadpozemské krásy vyjadřuje i nespornou duchovní vyzrálost...
Co tedy o ní ještě víme?
Nefertiti se již v útlém věku provdala za krále Achnatona. Její původ zůstává dosud nejasný, ačkoliv se již nepředpokládá, že by byla cizinkou, k čemuž sváděl význam jejího jména, které se čte Neferet-iti: Kráska, která přichází nebo Přicházející kráska. Avšak slovo nefer znamená také krásný, nádherný, dobrý, takže můžeme její jméno přeložit také jako Krásná Titi. Ve starověkém Egyptě býval tento pojem častěji spojován s duchovní kvalitou, která byla Egypťany ceněna více než krása fyzická. Nefertiti se sňatkem s mladým králem stává jeho jedinou a milovanou ženou – velkou královskou manželkou. Nebyla však pasivní partnerkou svého manžela, ona sama se stala duší Achnatonovy vlády. Od počátku s králem sdílela jeho náboženskou politiku a nadšeně se chopila i doktríny víry v boha Atona.
Čím bylo tak jiné Achnatonovo náboženství?
Achnaton přišel s náboženstvím světla a lásky a hlásal stejné myšlenky jako o několik století později Ježíš. Vyznával humánní politiku, spíše než o válečné výboje usiloval o mírové smlouvy a nejvyšším bohem stanovil sluneční kotouč, který nazval Atonem, čímž položil podle mnohých historiků základ monoteismu. I to vedlo už Sigmunda Freuda k domněnce, že Achnaton se musel znát s Mojžíšem, který mohl být veleknězem v jednom z chrámů zasvěcených Atonovi – Slunci v Achnatonově městě Achetatonu. ♥
