Jsou terčem obdivných mužských pohledů i zlomyslných vtípků na téma proklatě nízké inteligence blondýnek. Proč jsou právě plavovlásky obestřené spoustou kulturních i sexuálních mýtů?
Text: Klára Doubková
Příroda mě obdařila světle hnědou hřívou v poněkud nepopulárním odstínu silně připomínajícím onu pověstnou ‚počůranou slámu‘, a tak není divu, že se svou kštici už od pubertálních dob snažím rozzářit blonďatými pramínky. Nedávno moje kadeřnice odjela na několikaměsíční návštěvu za sestřenicí, která žije v Kalifornii, a já se rozhodla, že hrdinně počkám na její návrat a dočasně se smířím s megaodrosty. Když jsem konečně po dlouhé pauze překročila práh kadeřnického salonu, připadala jsem si jako narkoman, který se po pokusu o odvykací kúru dostal ke své oblíbené droze. A když jsem pak opouštěla kadeřnické křeslo s prosvětlenými loknami, přistihla jsem se, že se sama na sebe blaženě culím do zrcadla. A že se z něj na mě dívá rozzářenější a přitažlivější obličej než před pár hodinami.
Proč má právě zlatavá barva vlasů tak magickou moc? Čtěte v dubnovém časopise L’amour!