Je osud daný a my jsme jenom loutky, nebo jsme svobodné bytosti, které dění kolem ovlivňují svým chováním a rozhodováním? Jana vyhledala kartářku vždycky v době, kdy potřebovala slyšet nějaké optimistické vyhlídky do budoucna, dostat naději, že přijde lepší období, nebo kdy si nevěděla rady. A protože nikdy nedostala dogmatickou odpověď, která se obratem vyplnila, vyhledala pokaždé jinou vědmu. „Vždycky jsem se spíš utvrdila ve věcech, které jsem víceméně chtěla. Nikdy mi nevyložila nic, co by obrátilo můj život o 180°, takže jsem se tomu vlastně ani nemusela nijak zvlášť přizpůsobovat,“ říká. Nesou visí právě takový výklad s dokonalým psychologickým odhadem klientky, či potvrzuje to, že si z něj odneseme jen, co si odnést chceme? Dobrá kartářka by správně nikdy neměla říkat negativní informace. „Nikdy neříkám průšvihy, ale použiju formu varování,“ vysvětluje Markéta. „Kartáři mají obrovskou moc s lidmi manipulovat. Vždy musím odhadnout, jak je člověk, který proti mně sedí, ovlivnitelný. To je na zodpovědnosti každého, kdo vykládá.“ Lucii jedna kartářka předpověděla, že otěhotní s dvojčaty, ale potratí. Přidala k tomu i konkrétní časový úsek, a když Lucie otěhotněla, přirozeně si na kartářku vzpomněla. „Jenže nečekám dvojčata, ale jen jedno mimčo,“ říká. „Jenomže kvůli té ježibabě jsem teď ve stresu, jestli měla pravdu a v čem a zda se její věštba naplní, i když nečekám dvojčata. Doufám, že určitě ne, ale rozhodně ke kartářce už nejdu!“ Začnete-li hledat kartářku na internetu, nebudete vědět, po které dřív sáhnout. „Kartářek je hrozně moc,“ říká Markéta. „Koupí si jednu knížku, naučí se význam tarotových karet a už mají pocit, že mohou vykládat a ovlivňovat lidi.“ Že takové jednání hraničí s podvodem, je neetické a ve finále i nebezpečné, je nasnadě. Markéta energicky povídá, že vzít na sebe kartářskou zodpovědnost je o celoživotním vzdělávání, a ne jen o mechanické znalosti karet. Předpokladem kvalitní kartářky je i vysoká sociální inteligence, empatie a umění rétoriky, aby dokázala přesně a srozumitelně říct, co vidí. „Další důležitou věcí je, neprojektovat svůj život a své názory do klienta. Pokud provádí něco, s čím já nesouhlasím, musím se od toho oprostit,“ dodává.
Když karty nevycházejí
Poslechnout si něco pozitivního, slyšet, že bude líp. To je asi to, co chceme všechny od kartářky (a pak ještě toho vysokého blonďáka se širokými rameny nejpozději příští měsíc!). „Bála bych se,“ říká Jana, „že když půjdu ke kartářce v lepším čase, může mi říct, že to bude i horší. Když jsem na dně, uslyším jen pozitivní věci.“ Horší zprávy se musí říkat s citem. „Pokud bych viděla zdravotní problémy, které měla mít dle výkladu v těhotenství Lucka, nikdy bych to takhle ne - řekla,“ kroutí hlavou nad neprofesionalitou Markéta. „Je to věc, která se může změnit, daného není nic. Upozornila bych ji, aby na sebe dávala pozor, podpořila svůj stav vitaminy a víc se hlídala. Tohle není o lhaní nebo překrucování. Karty by mi totiž maximálně ukázaly nějaký problém, před kterým bych já varovala.“ Vitaminy mi doporučila i moje další kartářka, tehdy z Nové Paky. Poprvé jsem měla pocit, že vše, co řekla, je totálně mimo, nikdy se tak nechovám a ani tak nemyslím, nicméně většina tak nějak dopadla. Když jsem tedy potřebovala opět povzbudit, vzala jsem to k ní. Dozvěděla jsem se, že v práci to bude super (působila jsem sebevědomě), chlap za pár měsíců přijde (jasně, že ano, to dá rozum, že to jednou klapne), ale měla bych jíst víc kořenové zeleniny (kdo jí jí dost) a pojedu s kamarádkou na kratší dovolenou po Evropě (když kratší, kam jinam). Když jsem se se svou zářnou budoucností svěřila Janě, vzala to do Paky také. A hle – jí málo mrkve, bolí ji záda (prozradila kancelářskou práci), chlap bude a vyrazí si s kámoškou. Zřejmě máme stejný osud. Anebo jsme jen v podobném věku, pracující a chtivé konečně někoho, kdo ustojí naše podpatky i propocená trika ze sportu. Náhoda? Psychologie? Osud? „Všechno se dá vyložit mnoha způsoby, jde o úhel pohledu. Teď si dám určitě pauzu, ale až budu v háji, nevylučuju, že si pro nějaké pozitivní popovídání zase ke kartářce dojdu,“ uzavřela to Jana. Řešit problémy s kartářkou je vlastně terapie, kdy dostaneme jiný úhel pohledu – objektivní náhled cizím (rozumným) člověkem. Jsme-li na rozcestí, může nám naznačit vývoj cest, což nám pak může pomoct v rozhodování. Spousty znamení ale máme i kolem sebe, a budeme-li důvěřovat sami sobě, určitě se dokážeme rozhodnout i bez karet. Vyřčený a sdílený problém je ale vždy poloviční – tak vyhledáte-li kartářku, vybírejte obezřetně, a chcete-li se poddat jejímu výkladu, dovolte si to a otevřete svou mysl pro vše, co má přijít. Protože ve finále jsme to pokaždé my, kdo řídí svůj osud!