Zamilovanost je prý docela ošklivá nemoc. Alespoň to tvrdí někteří věhlasní sexuologové. A já s nimi souhlasím; a není to jen proto, že jsem stále svobodná...
TEXT: Eva Finsterlová
K přesvědčení, že zamilovanost rozhodně není žádný sladký obláček, který nás přenese přes všechny strasti světa, mě vedou mé vlastní zkušenosti. V podstatě jsem nikdy nechápala, proč se toto poblouznění tolik přeceňuje. Ačkoliv závidím všem, kteří ho přečkali bez újmy na svém duševním zdraví, práci i společenském životě. U mě znamenal stav zamilovanosti téměř pokaždé hotovou zkázu! Přesněji řečeno, jsem z výkonné a multifunkční ženy doslova přes noc přepnula do stádia ‚mimo provoz‘.
Zfetovaný mozek v úsporném režimu
Ode dne, kdy jsem onemocněla zamilovaností, která si v ničem nezadá s bipolární poruchou, jsem byla naprosto vyřízená. V práci jsem se nedokázala na nic soustředit, nikam jsem nechtěla chodit a o ničem jsem se nechtěla bavit. Psala jsem naprosto příšerné ‚sladkobolné‘ bláboly, kterými jsem jednoho editora namíchla dokonce do takové míry, že mi je doslova otřískal o hlavu. Práce mi stála (rozhodně nešla od ruky) a to nemluvím o tom, že mě jednou skoro vyrazili ze školy! Chtěla jsem být jen a jen s ním a mluvit jen o něm. Všude jsem ho viděla – moje ‚zavirovaná‘ mozkovna ke mně vysílala pouze vizuály dotyčného; to znamená, že se mi jeho tvář promítala do řidiče tramvaje, zrovna tak jako do sousedovic pudla. Jedním slovem: katastrofa! Mozek prý v tomto stavu chrlí pestrý koktejl hormonů a neurotransmiterů a takto postižení lidé potom působí dojmem, jako kdyby nebyli při smyslech. Jsou zkrátka zfetovaní! Věřím, že stejně tak, jako se říká, že máme každý jinak nastavený práh bolesti, je to podobné také s prožíváním stavu, kdy se zamilujeme. Mě to pokaždé zcela vyřadilo z každodenního provozu a bez ohledu na to, jak ten vztah probíhal, čerstvé stadium zamilovanosti mi nepřinášelo nic moc pozitivního. Dobrá zpráva ale dle sexuálních a mentálních expertů je, že zamilovanost nejpozději do dvou let odezní!
A pak také skutečnost, že toto záludné onemocnění nás postihne jen párkrát za život. V průměru se prý můžeme zamilovat jen dvakrát, nanejvýš čtyřikrát v životě. Poté už se mozek tak snadno zdrogovat nenechá, tedy stane se imunním a ve chvíli, kdy máte chuť nechat se znovu unést vzdušnými ideály, vaše ratio k vám namísto růžového vizuálu s obličejem objektu touhy vyšle zprávu: Vzpamatuj se a nebuď trapná!
Zdrávas, mysli nepoblouzněná!
Něco na tom bude. Nedávno jsem totiž usoudila, že s každou novou známostí – ať už se mi zamlouvá jakkoli – nahlížím na potenciální vztah až nadmíru pragmaticky. Podle zmíněné teorie by to ne - mělo být nic překvapivého, svou zásobu zamilovaného fetu jsem si už vyčerpala. A budu-li maximálně upřímná, pak můžu skutečně jen asi ve čtyřech případech tvrdit, že jsem byla opravdu zamilovaná. V dalších šlo spíš o sexuální přitažlivost, i ta ale sama o sobě odeznívá velmi záhy a jen zřídka si člověk neuvědomuje, že mimo peřiny mu dotyčný vlastně nijak jinak fascinující nepřipadá. Tak tedy dobrá, zamilovanost už v mém případě vypršela. Z jedné strany je příjemné vědět, že kvůli poblouzněnému mozku už mi nebude hrozit výpověď a nestane se ze mě asociál hypnotizující displej mobilu, to je bezesporu ta lepší zpráva, ale co dál? To už vážně žádné šimrání v břiše nebude? Žádní motýlci? A kam se k čertu poděly moje erotické sny? Jak to, že můj nejbouřlivější sen z poslední doby byl o tom, že jsem suplovala hodinu angličtiny na základce za svou kamarádku a vedla jsem si asi tak skvěle jako Daniela Kolářová v Obecné škole? Nad čím teď v době nového poznávání přemýšlím? V podstatě se dá říci, že se myšlenky příliš neliší od těch, které běží hlavou i mému poslednímu objevu. Ten se mi vyznal, že už hledá hlavně přátelství a dobrého parťáka pro život. Dotyčný už se přehoupl přes čtyřicítku, takže není pochyb, že i on už svou zásobu zamilovanosti stihl prošustrovat.
Nu dobrá, přiznávám, že to nezní moc romanticky, ale ruku na srdce – vy, kteří jste každý stav zamilovanosti protrpěli stejně jako já, musíte uznat, že je docela úleva zjistit, že už na vás Amor kašle, a konečně tak můžete vidět věci se všemi pro i proti, soustředit se na práci a nezanedbávat koníčky ani přátele, protože ON už rozhodně nebude pupkem vašeho světa. Erotické sny by ve zdravém vztahu měly podle sexuologů opět časem okupovat váš spánek (není ovšem zaručeno, že hlavním hrdinou bude váš aktuální nocležník), a láska je podle psychologů jen jiný výraz pro přátelství mezi mužem a ženou. Takže vlastně o nic nejde! My, kteří už jsme chorobu zamilovanosti alespoň čtyřikrát úspěšně prodělali a stále vybíráme vhodný protějšek, jsme vlastně v obrovské racionální výhodě. To nešťastníci, kteří ještě před důkladným vyléčením s nekompatibilním protějškem uzavřeli sňatek a zplodili potomky, jsou na tom daleko, daleko hůř...