Jen málo z nás v dospělém věku dokáže přirozeně a spontánně prožívat radost. Říkáme: „mám radost.“ Ale ruku na srdce, kdo z nás to skutečně tak cítí?
Text: Martina Kabala, Foto: Shutterstock.com
Radostná hravost malých dětí je fascinující. Dokážou se přirozeně radovat z povedené bábovičky. Výskají, když sjíždějí kopec na bobech. Hlasitě se smějí, když běhají jen tak po zahradě s větrem o závod. K tomu, aby prožívaly radost, nepotřebují žádný návod. Jsou samy sebou, chovají se spontánně a veselost přirozeně vyvěrá z jejich postoje. To, co dělají, je prostě baví. Čím to je? Děti od narození do zhruba pěti let jednají převážně na základě emocí a pudů. Instinktivně reagují na to, co se v nich a kolem nich děje. Nepřemýšlejí o tom. Nepřetvařují se. Jsou takové, jaké jsou.
Kam se schovala naše radost? Kam zmizela naše spontaneita? Kde je naše schopnost projevit se ve své přirozenosti?Naši rodiče si dali velkou práci, aby nás řádně vychovali. Hledali cestu, jak naši přirozenost usměrnit a napasovat do společensky přijatelné formy. Říkali nám: „to smíš“, „to nesmíš“, „chovej se slušně“, „nepředváděj se“, „ovládej se“, „nebreč“ atd. S nástupem racionálního myšlení a schopnosti analýzy jsme se postupně naučili rozlišit, jak se máme chovat, abychom nebyli káráni. Jak se máme chovat, aby nám rodiče projevili svou lásku. Jak se máme chovat, abychom dostali to, po čem toužíme. Vytvořili jsme podmíněné chování. Falešnou identitu. Ztratili jsme svou spontaneitu a s ní odešla také naše schopnost prožívat radost.
Co v nás probouzí radost?
Schopnost prožívat radost se v astrologii spojuje s živlem ohně. Oheň zodpovídá za životní sílu, schopnost prožívat emoce a tvořit. Největší tvůrčí silou je Slunce. Znamení, v němž se naše Slunce nachází, ukazuje náš tvůrčí potenciál pro tento život. Ukazuje, jaké aktivity a jaký způsob projevu naší energie v nás probudí vnitřní pocit radosti a uspokojení. Tvůrčí energie a s ní spojená radost kulminuje v okamžiku, když děláme něco, co nás baví a zcela nás to pohltí. Nevidíme, neslyšíme, soustředíme se dokonale na to, co děláme. Nepřemýšlíme v dané chvíli o tom, co jsme dělali včera nebo co budeme dělat za chvíli. Nekontrolujeme se, jak u toho vypadáme. Nevšímáme si, zda se u toho na nás někdo dívá. Takovéto prožívání nastává, když projevujeme svůj tvůrčí potenciál. Když děláme to, k čemu jsme vedeni svou přirozeností. Děláme-li to, co nás nebaví, naše tvůrčí energie se neobnovuje. Daná činnost nás vyčerpává a radost ze života se pak ztrácí. Děláme-li dlouhodobě něco jiného, než je náš přirozený tvůrčí potenciál, můžeme ztratit kontakt s pocitem vnitřní radosti natrvalo. Pokud nechcete ztratit schopnost prožívat radost nebo ji toužíte obnovit, vyzkoušejte následujících pět kroků:
Krok 1
Zamysleme se nad činnostmi, které v životě opakovaně provádíme, a sepišme si takové, které nás baví a naplňují. Na tyto aktivity zaměřme svou pozornost a vyhledávejme možnosti, jak je dělat co nejčastěji. Podnítíme tak v sobě více energie, uvolníme se a začneme pomalu probouzet radost k životu. Abychom na dané činnosti měli čas a energii, je třeba udělat i následující kroky.
Krok 2
Zamysleme se nad činnostmi, které v životě opakovaně provádíme, a sepišme si takové, které nás vyloženě nebaví. Kdykoliv máme pocit, že je máme vykonat, už jen toto pomyšlení nám odčerpává energii.
Krok 3
Zamysleme se nad aktivitami z kroku 2 a vyškrtněme z nich takové, které nejsou důležité, aby byly vůbec vykonávány. Mnoho věcí v životě děláme jen proto, že se to tak přece vždycky dělalo. Nepřemýšlíme nad tím, zda to má skutečný smysl i pro nás. Zda je to důležité i v této době. Jako příklad bych uvedla žehlení. Některé maminky žehlí dodnes i ponožky a spodní kalhotky, i když původní smysl byl v tom, aby horká žehlička vydezinfikovala nečistoty, které se praním ve vodě nebo mýdlem nepodařily vyčistit. Dnešní prací prostředky tuto práci vykonají dokonale, a žehlení mnohého prádla je už proto nadbytečným luxusem. Činnosti, které jsou zbytečné, tedy vyřaďme z našeho rutinního repertoáru, neboť nám jenom odčerpávají energii a zabíjejí naši spontaneitu.
Krok 4
Podívejme se na zbývající seznam ‚neoblíbených činností‘ a zamysleme se nad tím, zda je musíme vykonávat právě a jen my. Udělejme to s přesvědčením, že všichni jsou zastupitelní. Pokud to jen trochu jde, přesuňme tyto činnosti na svou rodinu, na svoje kolegy nebo třeba na servisní službu. Zbavíme se tak dalšího energetického upíra a zabijáka naší radosti. Jakmile si připustíme, že nemusíme všechno zvládnout sami, uleví se nám.
Krok 5
V životě každého z nás se nacházejí činnosti, které nás nebaví, ale není možné je nedělat nebo je přesunout na někoho jiného. Náš negativní postoj k těmto činnostem vypumpovává naši energii. Jediná cesta, jak tuto díru zalepit, je změnit svůj postoj k nim. Často bývá tento postoj důsledkem přesvědčení, že je to podřadná práce, nebo jen pocit, že ji dělat musíme, nebo třeba strach, že to nezvládneme. Musíme najít motivaci, která nám napomůže tento postoj změnit. A je jedno, zda je to nějaká odměna, nebo pomůcky, které nám neoblíbenou práci zatraktivní. Vzpomeňme si třeba na malé děti, které z každé aktivity dokážou vykřesat neuvěřitelnou zábavu. Chceme prožívat život v radosti? Pak si uvědomujme to, kým jsme, jaká činnost nás naplňuje, a za tím si navzdory všemu a všem pojďme. Pokud něco děláme, zaměřme se na to, abychom to dělali naplno. Myšlenky soustřeďme na to, co děláme. Když se nám to nedaří, jděme dělat to, nad čím přemýšlíme. Udržujme své tělo a mysl soustředěny do jednoho jediného bodu. Učme naši mysl nesrovnávat a nehodnotit to, co se děje, podle žádných očekávání a naučených vzorů. Tak se dostaví hluboký pocit radosti a naplnění. Stav, který můžeme prožít jen a pouze v přítomném okamžiku.