Takže jak v jídle, tak v domácnosti a výchově platí, že nejlepší jsou malá, avšak častá sousta. Jak se nejlépe odreagujete od všedních povinností?
Hezkým filmem, procházkou po Praze, běháním po okolní přírodě. A samozřejmě taky sklenkou dobrého vína a kusem poctivé klobásy.
Ve vaší poslední knize Hovory s řezníkem jste se zaměřila na nejrůznější přípravy mas, což je poměrně náročná disciplína. Po jak dlouhé době jste si opravdu začala rozumět s masem?
Víte, jak člověk pozná, že opravdu umí vařit? Když čeká druhý den návštěvu, nemá rozmyšlené jídlo, které bude vařit, neztrácí z toho nervy a v klidu se jde podívat na trh nebo do obchodu, co pěkného by se asi tak dalo koupit na vaření. Když neshromažďuje recepty na jídla pro návštěvy, protože ví, že uvaří pěkné a dobré jídlo z čehokoli, co mu přijde pod ruku. Je to tím, že zná základní techniky, základní kombinace chutí a pozná, v jaké fázi přípravy je jídlo a co ještě bude potřebovat, než se dokončí. Jakmile se do stejného komfortu dostanete při pomyšlení na maso, můžete říct, že si s ním rozumíte. A to se nestane ze dne na den, musíte se masem doslova provařit a projíst.
Znám jen pár chlapů, kteří by neholdovali dobrému steaku. Co byste vašemu vysněnému (manželovi?) uvařila vy?
Poměrně krvavý biftek s holandskou omáčkou. Pochopitelně.
Jak často jíte maso? V jaké podobě jsou ochotné jej konzumovat vaše menší děti? Velká většina těch kolem mne jí pouze řízky, boloňské špagety a tím nejlepším masem je pro ně obalovaný sýr...
Maso mám ráda, ale cítím, že ho nepotřebuju mít na talíři každý den. Stačí mi jednou, nanejvýš dvakrát týdně. Stejně tak to bylo dlouhou dobu u dětí, dokud se ty největší, nejvíc rostoucí, nezačaly dožadovat vydatné masité stravy každý den. Celkem dost sportují a cítí, že těstovinový salát k večeři to prostě nespraví. Většina dětí je konzervativní, bojí se ochutnávat nová jídla a především nová masa, ale pokud jste si jisti svou kuchařskou technikou, pokud nepoužíváte dochucovadla a polotovary, pak je správné, když přesvědčíte děti, aby sem tam ochutnaly něco nového, než to šmahem odsoudí. Děti jsou pak často samy překvapené, co všechno jim vlastně chutná. Leckdy jejich strach pramení ze špatných zkušeností z jídelny, občas ale bohužel i ze špatných zkušeností z máminy kuchyně. Chce to klid, trpělivost a návrat k jednoduchým, smysluplným jídlům. Asijská kuchyně či McDonald můžou počkat.
Jak se udržujete v kondici, když přijdete tak často do styku s dobrým jídlem?
Ani v tom nehledám velkou vědu, hodně chodím, ideálně aspoň pět kilometrů denně, a když mám náladu, jdu si zaběhat. Večer se snažím alespoň trochu vyhýbat vydatným sacharidovým přílohám, které už tělo nestihne ten den využít, zato ráno si klidně připravím velkou misku müsli, aniž bych ji odvažovala a počítala kalorie.
Čím jste si naposledy udělala radost?
Krásnými tužkami v papírnictví a sáčkem chia semínek v potravinách.