Začarovaný kruh
„Strach ze ztráty partnera a potažmo ze samoty je bohužel opravdu častou motivací setrvání ve vztahu, který nám nevyhovuje. A ten je tak silný, že si mnohdy necháme líbit i to, co jsme předtím a u druhých třeba i velmi odsuzovali,“ říká psycholožka Ráková a dodává: „A když se nám do toho ještě připlete i onen stereotyp, zvyk, můžeme se prostě začít cítit jako v začarovaném kruhu, ze kterého neumíme uniknout.“ A tak zkrátka můžeme setrvat po boku nejen rozmazleného a sobeckého partnera, ale klidně i agresora – jak potvrzuje bohužel stále dost případů domácího násilí. Cesta z tohoto kruhu ven je složitá, zvláště, čím déle se v něm pohybujeme a čím více kvůli tomu přirozeně klesá naše sebevědomí a s ním i zdravý úsudek.
Dát svému muži dokonalou péči totiž znamená také způsob, jak si ho k sobě připoutat, mít nad ním jakousi, ač pochybnou, moc. Z té se ale radujeme jen do té míry, pokud si neuvědomíme, že bez ní by možná naše partnerství či manželství neexisto - valo. Nebo ano, ale se stálými hádkami. Zkuste po deseti, patnácti letech přestat umývat nádobí, když jste to po vašem muži nikdy doposud nechtěla, nebo alespoň ne dostatečně důrazně. Co se asi tak stane? V tom úplně nejlepším případě, pokud ji ještě nemáte, koupí myčku, ale pak je tu zase otázka, kdo do ní to nádobí bude dávat.
Co s tím?
Opravdu nám tedy nezbývá nic jiného, než se se skutečností, že máme vedle sebe rozmazleného egoistu, smířit? „Hodně záleží na tom, jaký byl váš muž na začátku, když jste se seznámili,“ říká psycholožka Jana Ráková. „Měl někdy zkušenost ze samostatného bydlení? Byl někdy nucen se sám o sebe postarat, nebo jste ho dostala přímo z rukou jeho starostlivé maminky či následně starostlivé ex?“ ptá se psycholožka. Tahle otázka je totiž při možné ‚převýchově‘ vašeho rozmazleného muže zásadní. Pokud si totiž nikdy nevyzkoušel žít sám, bez péče druhých, bude změna hodně těžká. Ostatně, ne nadarmo se říká, že muže změnit od základů nelze. Co ale jde, je – a tady budou mít výhody ty ženy, jejichž muž si musel někdy v minulosti vystačit sám – připomenout mu to. V obou případech je ale zásadní skutečnost, jaký je ve svém nitru, jaký má charakter. Pokud totiž nepochopí například, že při tak zásadním život - ním zvratu, jako je narození dítěte, se svět netočí jenom kolem něj, a bude to s fňukáním či jinými nedospělými metodami stále žádat, je nasnadě si zkrátka dát na misky vah, co vám vlastně on sám do vašeho vztahu přináší. A odvolávat se na to, že generace našich maminek to taky zvládaly, je jako přirovnávat svůj život například k životu lidí bez domova, ti přece taky žijí, ne? Otázkou je ale, jak a zda jsou při tom šťastni. Ale, abychom nekončili tak pesimisticky. Věříme, že řešení i takové situace existuje. Je jím láska. I on, stejně jako vy, přece může cítit velký strach z toho, že by třeba musel žít bez vás, tedy ne jen bez dokonalého servisu. ♥