Začátek jízdy
Je večer a my konečně vyrážíme do ztemnělého Amsterodamu. Z každého druhého vývěsního štítu na nás vyzývavě svítí nápis coffee shop. Ano, podniků, kde se dá legálně pokuřovat marihuana nebo hašiš, je tu opravdu požehnaně, podle průvodce dokonce kolem dvou set. Nicméně, člověk by se tu obešel i bez nich, ona neopakovatelná vůně každou chvíli zavane i na ulici. Samotné coffee shopy pak okupují vesměs partičky turistů ze všech koutů Evropy, kteří patrně teprve nedávno opustili lavice střední školy. Vcházíme do jednoho z podniků opatřeného bílozelenou nálepkou, která signalizuje, že se jedná o coffee shop s licencí, a usedáme za stůl. Kolem sebe vidíme vesměs strnulé obličeje a zpomalené pohyby. Upřímně řečeno, proti ‚normálním‘ ve vinárničce těsně vedle, kde panuje čilý ruch, to tu na nás působí docela mdle. Trošku živě vypadá snad jedině skupinka Italů, kteří právě vešli dovnitř a hrnou se k baru. Barman po nich hned požaduje ID neboli občanský průkaz (jak jsme se dočetly v průvodci, patří to ke koloritu zdejších coffee shopů, nezletilí sem mají vstup přísně zakázaný). „To je zajímavý, že po nás doklady nechtěl,“ sykne pohoršeně Kristýna směrem ke mně. Po kontrole občanek marihuanychtivých Italů zmáčkne barman knoflík, který osvětlí do té doby temnou tabuli se speciálním menu s cenami zdejšího ‚materiálu‘. My mezitím studujeme nápojový lístek a začínáme chápat, proč se všichni kolem věnují převážně svým jointům. „Sto padesát korun se mi za colu dávat nechce, zvedáme kotvy,“ zavelí Kristýna. Jak jsme se předtím dočetly v průvodci, ceny pití bývají v coffee shopech většinou horentní.
Šmoulové a indický bůh
Další návštěvu vykonáme ve smart shopu, což je typ podniku, který na amsterodamské ulici najdete mnohem řidšeji než coffee shop. Prodávají se tu látky na podporu mozkové činnosti, zejména houby s psychedelickými účinky. Houbičky úhledně zabalené v plastových obalech působí až překvapivě sterilně. Zato celková výzdoba podniku vyznívá dost psychedelicky. Skládá se z neopakovatelného mixu plastových muchomůrek a sošek Buddhů, kterým dělají trochu neočekávaně společnost postavičky šmoulů. Nejdřív si s Kristýnou vyměníme tázavý pohled, ale pak nám to dojde. Jasně, šmoulové přece bydlí v houbách... U baru s nelíčeným zápalem jamují dva hudebníci – bubeník a flétnistka a obsluha oděná v orientálním hávu se tváří blaženě. Tahle atmoška má vážně něco do sebe. Jenže my chceme přece jen poznat víc amsterodamských zákoutí. A tak pro změnu zaplujeme do coffee shopu, jehož výzdoba se nese v duchu hinduistického boha Ganéši, který je vybavený sloním chobotem. Je tu nacpáno k prasknutí a sugestivní hudební produkce linoucí se z obrazovek v rozích nás hned uvádí do po - vzneseného stavu. Mezi hosty převažuje osazenstvo mužského pohlaví, ale najdou se tu i dva mladé páry. Příjemně nás překvapí také ceny nealko nápojů (ty alkoholické se v coffee shopech zpravidla neprodávají), a tak si dáváme vitaminy nabitý pomerančový fresh – mezi zdejšími fanoušky marihuany nejoblíbenější nápoj číslo jedna. U baru nemůžeme minout bez povšimnutí typické ‚space cakes‘ neboli ‚vesmírné koláčky‘. Na první pohled sice vypadají jako běžné perníčky či muffiny, ale ve skutečnosti obsahují jednu přísadu, kterou v kuchařce Dobromily Rettigové nenajdete.
