Lidstvo je úžasně vynalézavé. Ten obrovský technický pokrok, který jsme učinili za tak krátkou dobu, si jistě zaslouží obdiv. Díky vymoženostem moderní doby umíme zrychlit tempo, zvýšit svůj komfort nebo vystihnout přesnost lépe než švýcarské hodinky. Ale jak už to tak bývá-každá mince má i svůj rub.
TEXT: Eva Míková
Vliv elektronických vymožeností je vidět nejvíce na dětech. Hrátky na ulici v dnešní době evidentně nepřinášejí tolik zábavy, jako tomu bylo kdysi. Nikdy předtím děti nebyly zahlceny audiovizuální technikou tak, jak se to děje dnes. Zatímco rodič zmateně ťuká do nového mobilu, jeho škvrně, které sotva prvně šláplo do pedálů, je v tomto směru až podezřele nadané.
E-rodina
To ovšem děsí i některé vědou otřelé vzdělance, kteří pomalu začínají bít na poplach. Přehnanou zálibou v elektronice se totiž mění obraz rodiny. Společné večeře u rodinného stolu se začínají stávat minulostí nebo předmětem nostalgických vzpomínek. Nákres profesorky Marie Braun Galkowské demonstruje tuto změnu velmi příkladně. Je to obraz soudržné, komunikující rodiny, která se časem vlivem kompletní modernizace postupně rozdělila v samostatné jednotky s tabletem v ruce. Díky snadnému a mnohdy nekontrolovanému přístupu dětí k počítačům a jiným vymoženostem se kolem našich potomků utváří zcela jiné přirozené prostředí. Je to prostředí oplývající iluzemi a s realitou nemá nic společného. Audiovizuální technika slouží jako oživovačka útrpně nudné dennodenní šedi. Sice se často mluví o závislosti na internetu, mobilu, hrách nebo sociálních sítích. Najít patřičnou mez, kdy se koníček nezvrhne v ničivou závislost, je velmi těžké. Hranice totiž bývá opravdu velmi tenká.
Kým chceme být?
Představme si situaci: Zatímco uspěchaný rodič musí na počítači dokončit pracovní úkol, dítě je pasivně upíchnuto k nějaké té pohádce na televizní obrazovce. Pokud se tato situace často opakuje, zaujmout dětskou pozornost bude příště mnohem těžší. A ví to i televizní produkce. Ve snaze udržet si malé diváky přidává barvy, zvuky, tvary, co hrdlo ráčí. Už i učitelé mateřských školek v posledních letech upozorňují na neblahý fakt, že děti mají mnohem častěji problém s vyjadřováním, jemnou motorikou nebo schopností spolupracovat v týmu. Fyzická zdatnost klesá, roste však jejich agresivita. Klasické lidské hodnoty začínají ztrácet na přitažlivosti. V Austrálii byl proveden výzkum, při němž měly dívky vyzdvihnout na světlo slávy svoje idoly. A světě div se! Nebyly to matky, herečky ani osobnosti povznášející lidského ducha, ale pornohvězdy! Zní to jako špatná zpráva z Matrixu, ten nám ale skutečně klepe na dveře...
Na jedné straně chceme zabránit všem apokalyptickým scénářům. Na straně druhé si ale jistě uvědomujeme, že neznalost technologií a neschopnost s nimi pracovat by mohla naše děti v budoucnu řádně handicapovat. Ale nakolik tohoto vzdělání skutečně využijí? Bude vlastně kde pracovat?
R.U.R. v praxi
Změnami totiž prochází také náš vztah k práci. Zatímco kdysi chtěl zemědělec zlepšit svou životní úroveň odchodem do továrny a dělník do kanceláře, dnes je podle dorůstající mládeže ideální dělat nejlépe holé nic. Nebo, jak napsala rebelantka Corinne Maier ve své knize „Lenosti, buď pozdravena“, že „je dobré alespoň dělat, že dělám...“ Co na tom, že neustálé ulehčování si všeho vede člověka ve své podstatě k vlastnímu hrobu, ověnčenému nespočtem civilizačních chorob. Smrt, jak říkají některé předpovědi analytiků, čeká údajně i pracovní trh. Vlivem vytěsňování práce prostřednictvím pokrokové elektroniky a internetu se totiž bude snižovat i počet pracovních míst. A to i v takových oborech, jako je třeba lékařství a nebo školství. Kontakt člověka s člověkem je jen stěží měřitelná hodnota, na kterou se pravděpodobně nikdo počtu chtivý ohlížet nebude. Od zemědělství za účelem obyčejného uživení se jsme se dostali až ke službám s účelem plnit si svá přání. Dál už to moc nejde. Leda, že bychom prahli po zástupech vzdělaných nezaměstnaných anebo velestátním monopolu.
Budoucnost je ve hvězdách
Není tak nepříjemné představit si všemožné technické vymoženosti ze sci-fi filmů. Doba se mění opravdu rychle. Každý měsíc je veřejnosti představována nějaká nová technologie. Chtělo by se věřit, že přijít s něčím novým už je téměř nemožné. Svět jde ale pořád kupředu.
Jaká bude jeho budoucnost? To můžeme více či méně tušit. Ale jestli bude směr této digitální doby v jádru dobrý, to ukáže až ona sama.
Uznejte, málokdo se má ve světě tak dobře jako my – pokročilá civilizace. Ale položme si otázku, nakolik žijeme díky všem těm vymoženostem svůj život zdravě a naplno? A jestli to také nemůže být na něčí úkor – třeba právě na náš vlastní...
