Tanorexie – vášeň pro bronz
Toto slovo poprvé použil anglický humorista David Sedares roku 2000, ve skutečnosti na něm ale nic humorného není. Jedná se totiž o nebezpečnou závislost na superopálené pokožce. Typickou ‚tanorektičkou‘ je žena ve věku 20 až 50 let, která nedá ani ránu bez bronzové barvy pokožky. Žije v permanentním strachu, že vybledne a začne si připadat starší, tlustší, vrásčitější a míň sexy. Aby dosáhla vytouženého bronzu, vystavuje se co nejčastěji a co nejdéle slunečním paprskům a nepoužívá krém s ochranným faktorem (co kdyby ji připravil byť jen o pár procent vytouženého snědého tónu!). Následkem toho je bohužel zvýšené riziko onemocnění karcinomem kůže. Při vystavení pleti ultrafialovému záření se v organismu vytvářejí ‚hormony štěstí‘ endorfiny, takže v organismu zapřísáhlé tanorektičky či tanorektika skutečně může dojít k vytvoření jakési závislosti. Prvním krokem k postupné ‚odvykací kúře‘ mohou být zdraví neškodné samoopalovací přípravky, které zde sehrávají podobnou roli jako nikotinové žvýkačky u kuřáků.
Závislost na plastikách
Celé hodiny se pozorují v zrcadle, zveličují svoje drobné defekty, jako jsou mírně odstáté uši nebo nepatrně ustupující brada, a snaží se tyto detaily zamaskovat všemi možnými i nemožnými způsoby. A pak jdou zpravidla na svou první plastickou operaci. Poznávacím znamením lidí trpících BDD (z anglického Body Dismorfic Disorder) a potažmo i závislostí na plastikách je fakt, že většinou nezůstane jen u jednoho zákroku. Tito lidé kladou na um plastického chirurga nereálné požadavky. Věří, že jim přinese kýžený pocit vnitřního štěstí, úspěch v práci nebo strmý vzestup kariéry. Velmi často jsou výsledkem zklamaní, a tak si jdou lehnout pod skalpel znovu a znovu, v extrémních případech absolvují desítky nejrůznějších zákroků. Tato psychická porucha byla v USA poprvé uznána roku 1987 a trpí jí zhruba 2% populace. Její oběti často investují do ‚vylepšování‘ svého zevnějšku veškeré finance a kvůli otázkám spojeným se svým tělem dokonce zanedbávají svoje každodenní povinnosti. Mívají velmi nízké sebevědomí, avšak namísto toho, aby léčili svou duši, se vrhají do dalších a dalších úprav svého těla... Cestou ven ze začarovaného kruhu pro ně však ve skutečnosti není další liposukce nebo o jedno číslo větší prsní implantáty, ale spíše účinná psychoterapie.