ČESKO – PRAHA - A ZASE IRSKO
Do Čech jsme přijeli na dovolenou v září 2011, byly to krásné čtyři týdny. Klaudie se seznámila se svými bratranci a sestřenicí a hlavně se jí líbily hračky, co měli kluci doma. Všichni jsme se moc těšili na prarodiče a já hlavně na sourozence. Rodina právě přestavovala dům, to bylo velké překvapení! Pochopitelně jsme přemýšleli o tom, že zakotvíme v Praze, speciálně poté, co jsme strávili spoustu času procházkami po Karlově mostě a výlety do jižních Čech. Praha a česká krajina jsou tak romantické... Vzpomínky na dětství mě jen tak neopustily. Nakonec jsme se však po kolečku po zeměkouli vrátili zpátky do Dublinu. Pár měsíců jsme si dali volno a v únoru 2012 našli perfektní místo pro naši novu kavárnu. Lehké to pochopitelně nebylo, ale po šesti měsících jsme konečně dostali klíče. Otevřeli jsme 25. října 2012. A Klaudie? Začala chodit do školky už v lednu 2012, tedy v necelých dvou letech. Nejdříve jen na tři dny, teď chodí do školky Montessori už od pondělí do pátku a moc se jí tam líbí. Už umí vyjmenovat všechny kontinenty, počítat a učí se psát. Jak to tak vypadá, jsme už v Irsku doživotně, protože mít svůj vlastní byznys není jednoduché, dá to spoustu práce. Navíc Klaudie tady už má kamarádky a těší se do velké školy. Česky nic moc neříká, ale rozumí všemu. Snažím se na ni pořád mluvit co nejvíc, hlavně před ostatními lidmi, aby věděla, že mluvit jiným jazykem je úplně normální. A do Prahy se snažíme přijet na návštěvu aspoň dvakrát do roka, aby si Klaudie užila svou prababičku i bratrance a sestřenice.
