Nastal čas, kdy jste připravená svěřit své maličké na hlídání někomu dalšímu a sama se – alespoň na pár hodin týdně – opět začít věnovat své práci. Pro děťátko, které je zvyklé mít vaši náruč kdykoli k dispozici, to bude znamenat těžké zvykání.
Text: Vanda Ptáčková, Foto: Shutterstock.com
Stejně tak pro milující mámu. V této době je víc než kdy dřív potřeba naslouchat mateřské intuici. Jen ta vám řekne, jak se zbavit bolesti z loučení a zajistit dítěti i sobě samotné spokojenost.
Upřímnost především
Máte pocit, že roční batole je ještě příliš maličké, aby dokázalo pochopit vysvětlování? Možná je to pravda, ale jak jednou začnete s neupřímností, bude těžké její začarovaný kruh opustit i později, až dítě povyroste. Navíc nikdy nevíte, co v malé hlavičce uvízne – děti chápou mnohem víc, než dokážou samy vyjádřit. Proto svému potomkovi vždy vyložte karty na stůl. Řekněte mu, kam jdete, kdy se vrátíte a klidně i důvody, které vás k tomu vedou. Povězte mu také, kdo si s ním mezitím bude hrát. Malé děti bývají empatické, takže hodně záleží i na vašem tónu a rozpoložení. Snažte se mluvit věcně, lehkým a optimistickým hlasem, ať dítě nemá pocit, že jde o kdovíjaké drama. Nic nezastírejte, ale vždy se snažte vypíchnout pozitiva – třeba, že babička umí vyprávět úžasné pohádky nebo že teta ho dneska vezme na oblíbené hřiště.
Pusa na rozloučenou
K rodičovské upřímnosti patří i rozloučení. I když je dítě zrovna zabrané do hry a vy máte dojem, že pokud se teď po anglicku vytratíte, ani si toho nevšimne, nedělejte to. Jestliže si nevšimne hned, všimne si za chvíli, a následky budou horší. Dítě přijde o pocit jistoty, protože se začne obávat, že můžete zmizet kdykoli a ono se o tom ani nedozví. Lepší je obětovat vlastní pohodu a přetrpět nějakou tu slzičku při loučení, než do hloubky nahlodávat dětskou víru v bezpečný svět. Pochopitelně to neznamená, že máte dítě budit pozdě večer, když odcházíte na noční, ale o to větší prostor věnujte předchozímu rozhovoru. V ideálním případě by hlídací babička či teta měla asistovat při ukládání do postýlky, i když jste tou dobou ještě doma. Nestane se pak, že by se dítě uprostřed noci probudilo a s hrůzou zjistilo, že máma zmizela a místo ní je tu někdo úplně jiný. Když přijde na samotné loučení, zbytečně ho neprotahujte. Nemá smysl dítko dlouze objímat a líbat, jako byste odcházela do války. Je dobré, když je v tu chvíli už dítě zabrané do hry s babičkou či chůvou, protože po vašem odchodu může okamžitě navázat a rychleji zapomenout na smutek. V případě nouze se dají použít drobné ‚úplatky‘. „Moje tchyně Pavlíkovi vždycky nosí kočičí jazýčky,“ říká kamarádka Romana. „Mají už takový zaběhnutý zvyk, že když odejdu, vlezou si spolu do bunkru v pokojíčku a celou krabičku spořádají. Je mi jasné, že to není ideální metoda, ale když to pomůže, proč ne?“
Malé rituály
Události, které se pravidelně opakují, dávají dítěti pocit jistoty. Zavedení malých obřadů při loučení a při návratu tak může usnadnit situaci vám oběma. Vymyslete si svůj vlastní symbol loučení a opětovného shledání. Může to být třeba váš oblíbený polštářek, který při odchodu dítěti svěříte do opatrování. Mrňous se jednak bude cítit důležitý, jednak mu zůstane něco, co mu bude připomínat mámu. A nemusíte se bát toho, že by po celou dobu vaší nepřítomnosti plakal do polštářku a užíral se truchlením. Většina dětí se totiž za krátkou chvíli po mámině odchodu zabere do hry a na suvenýr si už ani nevzpomene. I tak to může být důležitý rituál, na němž dítě postaví svou jistotu, že se mu opět vrátíte.
Stejně dobře zafunguje i příslib ‚něčeho malého, co vám cestou spadne za klobouček‘. Neznamená to kupovat každý den hračku za stovky korun, ale vzít třeba obrázek na poště, zajímavý list v parku nebo drobnou sladkost v obchodě. Dítě se tak bude mít na co těšit a po vašem návratu si užije svůj pravidelný okamžik překvapení.
I máma je smutná...
Zatímco batole si zvyká na první chvíle bez maminky, vy si budete muset zvyknout na své vlastní pochybnosti i na nepříjemné reakce okolí. Žena, která ‚opouští‘ své dítě před koncem rodičovské dovolené, je pro mnohé prostě krkavčí matka a může stokrát opakovat, že její dítko je šťastné a zahrnované láskou. „Pracovat jsem začala, když byly synkovi dva roky, a pořídila jsem mu chůvu na doporučení své kamarádky,“ říká Jitka, která se živí jako finanční poradkyně. „Oběma nám to udělalo dobře. Já jsem si vyčisti mnohem míň nudil, protože chůva se mu věnovala na sto procent a neodbíhala každou chvíli k domácím pracem. Překvapilo mě však, jak málo lidí moje rozhodnutí přijalo s klidem. První mě odsoudila moje vlastní matka – prohlásila, že mé dítě je chudák a já budu celý život litovat toho, že jsem prošvihla ty nejhezčí chvilky s ním...“ Nakonec ale Jitka nelitovala nikdy. Její syn byl spokojený a ani dneska jako čerstvý prvňáček nevykazuje žádné známky deprivace.
Pro klid vaší duše je nejdůležitější vybrat si pro dítě opatrovatele, kterému stoprocentně důvěřujete. Může to být babička, kamarádka nebo chůva, ale rozhodně někdo, o jehož spolehlivosti a zodpovědnosti nemáte ani stín pochyb. I tak budete první dny jako na trní, co se s vaším maličkým děje a jestli nestrádá. Pokud se k tomu navíc přidá nejistota, zbývá už jenom krůček k výčitkám a pocitům viny, které na vás dolehnou jako balvan. S chůvou se domluvte, že vám bude pravidelně volat či posílat zprávy, abyste měla stále přehled a nedělala si starosti.
S tím souvisí i další podmínka – než zanecháte své dítko v péči někoho ‚cizího‘, musíte si být jistá, že to tak sama chcete... „Odchody do práce byly možná těžší pro mě než pro Péťu,“ svěřila se mi kamarádka Marta. „Každý den jsem měla na krajíčku a jeho vzlykání mi celou cestu znělo v uších. Když jsem si trochu zvykla a přestala se ráno nervovat, přišlo mi, že i Péťa začal snášet loučení lépe.“ I malinké dítě vaši nejistotu vycítí a přijme ji za svou, i kdyby jinak nemělo s loučením žádný problém. Maminčina nervozita je pro něj jasný signál, že se chystá něco závažného. Nejedna žena takhle po opakovaných pokusech zjistila, že na odloučení ještě nedozrál čas – nikoli ze strany dítěte, ale z její vlastní. Je zbytečné situaci lámat přes koleno, pokud existují jiné možnosti. Zbytečně se netrapte a vyzkoušejte to opět za půl roku nebo za rok. Je totiž jen málo zoufalejších stavů než pocit, že jste špatná matka.