Sluchová paměť
Ve vývoji řeči hraje podstatnou roli sluch. Dítě, které špatně slyší, bude také špatně mluvit. „Lukášek byl šikovný, vše se naučil velmi rychle. Nejraději si ale hrál o samotě se svými vláčky. Že není něco v pořádku, jsme si uvědomili, až když nastoupil do školky. Oproti jiným dětem špatně mluvil, slovní zásobu měl bohatou, ale špatně vyslovoval a cizí lidé mu nerozuměli. Dostali jsme od ředitelky doporučení, abychom vyhledali odborníka. Po pár vyšetřeních byl odhalen problém tam, kde jsme ho nečekali – Lukášek měl nemocná ouška, stále jakoby zalehlá. Dostali jsme kapičky a naučili nás techniku, jak se přetlaku zbavit pomocí dýchání. Od té doby byly pokroky v řeči neuvěřitelné,“ popsala nám maminka Šárka.
Je důležité zmínit, že při jakémkoliv podezření na sluchovou vadu je nutné navštívit lékaře. K rozvoji sluchové paměti (schopnost vybavovat si informace a také je ukládat) slouží ona zmiňovaná říkadla, básničky, čtení pohádek a také sledování televize. Vždy je ale nutné si s dětmi povídat. Marcela se s námi podělila o zážitek, který je pro ni dodnes nepochopitelný: „Před pár lety jsem se na dětském hřišti poznala s ženou, která měla rok a půl staré dítě. Velmi se podivovala nad vším, co má stejně stará dcera umí. Přinesla mi přesně tu bábovičku, kterou jsem po ní chtěla, přiběhla se napít, když jsem na ni zavolala, stále něco brebentila. Chlapeček té paní jen seděl na písku a koukal kolem sebe. Z jeho matky pak vylezlo, že na něj vůbec do roka nemluvila, přišlo jí prý trapné povídat si s miminem, které jí stejně nerozumí. A teď neví, jak má začít. Nestačila jsem se divit...“
Na závěr pro vás máme pár tipů, jak své dítě přirozeně povedete k dobrým řečovým dovednostem:
Tempo řeči má být klidné, pro dítě srozumitelné. Na dítě vždy mluvíme ‚normálně‘, nešišláme, nekomolíme slova. Řádně artikulujeme, ale nepřeháníme to. Po dítěti slova pouze správně zopakujeme, nehodnotíme chyby a už vůbec nepřikazujeme mluvit stylem: Řekni!
Snažíme se mluvit vždy zpříma, aby nám dítě vidělo do obličeje. S potomkem si čteme, vyprávíme, zpíváme, prohlížíme knížky, a co je velmi důležité, komentujeme vše, co děláme.
