Máte holčičku!
Vychováváte malou slečnu? Připravte se na nekonečné po ví - dání. Začíná to už očním kontaktem u novorozenců, v němž jsou holčičky mnohem vytrvalejší než kluci, a pokračuje prvními slůvky, která u slečen obvykle přicházejí výrazně dříve než u malých pánů. Dívky zkrátka prahnou po komunikaci a mají k ní přirozené nadání. První předzvěst mezilidské intrakce u miminek je napodobování a holčičky v něm excelují už ve věku pouhých tří hodin. V batlecím věku pak dokážou velmi věrně kopírovat činnosti, jako je péče o nemocného či o miminko. Začínají dřív nejen mluvit, ale i užívat gesta jako ukazování nebo mávání, dříve se také naučí drobné hříčky, třeba Paci paci pacičky. První slůvka u dívek přicházejí už okolo jejich prvních narozenin (zatímco u chlapečků klidně i o rok později) a od té chvíle jejich brebentění neustává od rána do večera. Podle statistik používá šestnáctiměsíční holčička stovku slov, klouček pouze třicet. Rozdíl se srovnává kolem třetích narozenin.
Stejně jako mluvit umějí holčičky i naslouchat. Nedávný výzkum potvrdil, že hned po narození lépe vnímají zvuk lidského hlasu a dávají mu přednost před jinými zvuky. Zatřeste chrastítkem a reakce všech miminek bude stejná, pokud však promluvíte, větší zaujetí projeví malé slečny. K tomu se váže i obliba lidských tváří a větší zdatnost v rozpoznávání jejich výrazů. Miminko ženského pohlaví snadněji vyděsíte strašidelnou grimasou, spokojený usměvavý obličej je naopak uklidní. Chlapečkům trvá o něco déle, než se naučí číst emoce v lidské tváři, a zřídkakdy se jich naučí rozpoznávat stejné množství jako dívky. Máte-li dcerku ve školce, nejspíš už máte souhrnné informace o tom, které z dětí mají sourozence, dědečky a babičky, čí rodiče se hádají a které ze spolužáků nemá nikdo rád. Mezi lidské vztahy jsou tématem číslo jedna už pro takhle malé dámy. Děvčata mají šikovné ruce. Od narození až do předškolního věku ukazují holčičky lepší jemnou motoriku. Rychleji se naučí zacházet s hračkami, dříve také ovládnou jedení příborem, dříve se naučí psát. Svou roli v tom jistě hraje i lepší schopnost soustředění, která malým slečnám umožňuje tyto činnosti vykonávat dlouho a v klidu.
Dvojí výchova?
Genetická predispozice je jedna věc, druhá věc je, jak se každý člověk naučí se svými předpoklady pracovat. Jistě je dobré si rozdílů mezi chlapci a dívkami všímat a do určité míry je respektovat. Divoké ho synka přihlašte raději na karate než na hru na housle, protože pokud si někde řízeně nevybije svou překypující energii, nejspíš s ním doma nebude k vydržení. Parádivé princezně povolte přístup alespoň do části svého šatníku, dejte jí k dispozici zbytky látek a korálky, aby mohla uplatnit své tvůrčí nadšení.
Braňte se ale škatulkování – i malý karatista možná jedou propadne štětci a barvičkám, zatímco fintilka si ráda dá občas do těla na kole či bruslích. Byla by chyba jim bránit s odůvodněním, že takové věci pro ně nejsou vhodné. Děti by měly dostat šanci vyzkoušet si všechno možné a vybrat si to, co je baví. Oblast, v níž byste měli měřit všem dětem stejným metrem, je výchova. Okřikujete-li dcerku, aby si neumazala šaty a neodřela kolena, mělo by totéž platit i pro jejího brášku. Usedavě plačící chlapeček si stejně jako dívka zaslouží ukonejšit a ne vynadat, že kluci nebrečí. Pokud jde o domácí práce, má spousta matek sklony nakládat více na bedra svých dcer, protože žena se má starat, žena má udržovat domácnost jako klícku, žena má pečovat o ostatní... Kluci jsou zase víc na ráně ve škole – když se nebudeš učit, nenajdeš si dobrou práci, neuživíš rodinu atd. Nenechte se zmást tím, že se dítě nebrání. Nespravedlnost ze strany rodičů je velmi hořké sousto a není snadné ho strávit. Jedna věc je totiž společná všem členům lidského druhu, ať je jejich pohlaví jakékoliv. Je to potřeba lásky a uznání. Šťastný člověk z vašeho dítěte vyroste jen tehdy, bude-li cítit, že ho máte rádi právě takové, jaké je.
