Do tohoto kraje se jezdí většinou za památkami a dobrým vínem. My jsme se rozhodli sem vyrazit na klasickou přímořskou dovolenou, tedy hlavně za plážemi, sluníčkem a průzračnou vodou.
Text: Viola Procházková
Dalším trochu nezvyklým rysem naší výpravy bylo to, že jsme vyrazili s rodiči mého muže. Nad společnou dovolenou s tchánem a tchyní mé kamarádky kroutily hlavou. Připouštím, že manželovi rodiče jsou v tomto ohledu výjimeční – společný pobyt byl nejenom úplně v pohodě, ale měl i značné výhody. Třeba tu, že se prarodiče postarali o našeho tříletého synka Vincenta a my jsme si s mužem mohli párkrát vyrazit jako za starých časů, jen sami dva.
Ospalé maloměsto
Cesta do Toskánska trvá zhruba 12 hodin, což není málo, proto jsme se rozhodli udělat cestou zastávku na přespání. Sice jsme byli celkem tři řidiči, odpočinek jsme však ocenili a nemuseli mít pocit, že přehnaně zkoušíme trpělivost našeho zatím hodného dítka. Do cíle jsme pak dorazili svěží a nemuseli zbytek dne strávit nabíráním sil.
Ubytování jsme měli sjednané přes cestovní kancelář ve středisku Punta Ala, které je známé především jako oblíbený golfový resort. Jelikož jsme ale dorazili až po sezoně, na začátku září, turistů bylo naprosté minimum a zdejší atmosféra připomínala spíš ospal rekreační letovisko, není tu žádné historické centrum a chvíli nám trvalo, než jsme našli jedinou zdejší samoobsluhu. Výhodou je na druhé straně klid, který ruší jen jediná větší silnice. Pronajali jsme si jeden z řadových bungalovů s pěknou zahrádkou a venkovní terasou, uvnitř jsme měli kuchyňku a celkem tři místnosti, takže se každý mohl zašít do samoty, když zrovna neměl náladu se družit.
Kolik stojí pláž
Cestou k moři jsme museli překonat právě jen tu jednu silnici a potom už nás od pláže dělil jen stinný piniový háj s měkkým koberečkem jehličí. Na piniích rostou obrovské šišky, takže Vincík měl hned o zábavu postaráno. Piniové háje mají navíc jednu velkou výhodu – protože lemují písek všude, kam až oko dohlédne, poskytují část dne na pláži příjemný stín. Po příchodu na pláž jsme se museli napřed zorientovat v místních poměrech. Nejdřív jsme se utábořili poblíž vyskládaných plastových lehátek, odtud nás ale zdejší zřízenec za chvilku vypoklonkoval, pokud tedy nechceme zaplatit nesmyslnou částku za pronájem lehátka. Nechtěli jsme. Zkrátka a dobře, jsou-li na pláži lehátka a slunečníky, jedná se o pláž placenou, upravovanou a hlídanou plavčíkem. Místní ceny ale bohužel odpovídají ‚golfové klientele‘, a výhody v podobě vybavení a dohledu jsme tak úplně nedocenili. Stačilo se projít o půl kilometru, možná kilometr dál, slunečníky zmizely a zůstala jen ‚obyčejná‘ pláž, bez slunečníků, bez plavčíků a kupodivu také o dost méně zalidněná.
Během všedních dnů tu bylo opravdu jen pár lidí a nijak jsme si nepřekáželi, trochu více se okolí zahustilo o víkendech, kdy sem za odpočinkem přijíždějí obyvatelé okolních městeček.