Na zámku máte také kavárnu, kde prodáváte vlastní dezerty. Kde berete inspiraci při jejich výrobě? Mlsáte ráda?
Vystudovala jsem teologii, religionistiku a gastronom profesionál ze mě nikdy nebude, ale líbí se mi to, že mě baví žít v tenzi úplně jiných otázek, než by byla jen tato. Vsázím na odbornou zahraniční literaturu a léta stojím v kuchyni a tvořím dezerty a u vyzkoušených receptů se pak ukáže spousta vlastní inspirace. Mám ráda služby, dezerty k nim patří a celý život bez literatury neudělám ani krok, tak jen měním žánry (interiér, jídlo, oblečení, zahrady). Kvalitní dezert si dám moc ráda a Jiří se nenechá dlouho přemlouvat! Když mu řeknu, aby se mnou jel kvůli konkrétnímu dezertu po Evropě na koukačku, balit umíme rychle. Žádný učený z nebe nespadl.
Máte dvě děti. Jak berou svůj šlechtický původ? Co jejich spolužáci?
Oni nemají na výběr. Jako rodiče na ně klademe nějaké nároky a často nic takového u ostatních dětí nevidí, takže se s námi přou. Moje meta je jasná, na srdci si naše děti sochám jako kultivované i vtipné, pohotové, upřímné a statečné, prostě opentlené ctnostmi. Ony se mi strašně smějí, ale neodradí mě! Dokola jim vyprávím, jak když budou kvalitní lidé, tak promění svět, budou ku prospěchu lidstva a jen osobním vztahem k Bohu dojdou k nematoucímu sebepoznání. Izabela (14) má ráda všechny materiály a zvířata, takže doma máme všechno, a Vojtěch (16) nerad uklízí, tak psi ani kočky nesmějí do jeho pokoje, myslím, že na moje slova dojde až později. Izabela jede poprvé teď o prázdninách do Londýna do školy, když jel prvně Vojta (v 11 letech), tak se slzami na krajíčku protelefonoval majlant, ale myslel osobitě! Když jsme mu už přestali brát telefony, začal obvolávat naše zaměstnance, aby pocítil kus domova!
Jak nejraději trávíte volný čas?
Doma neumím odpočívat, jsem pořád v práci, ale zjistila jsem, že mi hlava ‚zabírá‘ na maličkosti. Když vím, že mě čeká hodně e-mailů, a už mě přepadá strach z únavy, tak se umím vžít do představy, že celý den nebudu nic dělat. Tak po hodině se mi psychicky uleví a pustím se do práce s radostí. Nebo když vím, že mám před sebou den ‚na cukrárně‘, a je těch dní už hodně za mnou, tak se neobleču do pracovních věcí, ale vezmu si nějaké šatičky a jdu dělat dezerty v nich. Hlava jako by naskočila na něco výjimečného a okamžitě spustí endorfiny. Vím o mnoha psychických oklikách, na které mi hlava ‚slyší‘, a využívám jich. Odpočívat dokážu mimo zámek, mám ráda expedice po Asii a strašně ráda chodím do školy, takže když se mi kupí moc stejné práce, tak si zaplatím dva dálkové semestry na zajímavém oboru a to vždycky pookřeju. A mini volné časy trávím s přáteli nebo si přečtu najednou celý Respekt, také večerní, unavené, tupé civění na TV s Jiřím (ve stejném modu) mi dělá radost.
Jakou máte ráda módu?
Miluji italskou módu, mám ráda drobnosti jako vyštíhlené rukávy, jemné, drobné klopy, barevné výpustky, nádherně zpracované manžety, zdobné knoflíky, krásné podšívky. Za celý rok mi šatníkem proběhnou všechny barvy. Mám ráda kostýmky, koktejlky, klobouky, kabáty, rukavice, pouzdrovky, hubené kalhoty, kožené boty, paleta, pocházím z rodiny, kde se šilo na míru a o oblečení se přemýšlelo. Ale tohle má ráda každá žena... Sportovala jsem, takže je mi milá i sportovní móda. Každý rok v Itálii procházím obchody prémiových a nejen prémiových značek a užívám si italské laskavosti. Nakupuji u svých oblíbených italských, zdaleka ne tak známých jmen.
Navštěvujete se pravidelně s jinými šlechtickými rody a jsou to formální schůzky nebo si spolu třeba ugrilujete maso?
Ti, kterým byl navrácený majetek, mají tolik práce jako my, takže s těmi se vídáme jen zřídka, ale je to super, protože jako jediní vědí, o čem mluvíme. S některými dalšími manželovými bratranci a sestřenicemi se vídáme častěji a ve větším počtu se potkáváme na svatbách, křtinách, pohřbech. Ano, grilování masa s ‚vlastními‘ proběhne v sobotu.
Čím jste si v poslední době udělala radost?
Přátelé nám vzali dceru do Portugalska, a tak jsme se sebrali se synem a jeho kámoškou a odjeli do Benátek, kam si jezdíme opakovaně ‚nabít baterky‘. Dojeli jsme na ostrov Murrano koupit přátelům a příbuzným dárky, vypili jsme kafe u Floriána a zkontrolovali každý svoje oblíbené obrazy v jednotlivých galeriích. Každý rok vybírám dům, za který vyměníme zámek, ale pak mi dojde, že by to měly děti daleko do školy. ♥