Stačí ji slyšet zpívat, abyste ucítili kouzlo, které z jejího hlasu i osobnosti vyzařuje...
Kamila je sólová zpěvačka... Její kariéra odstartovala v pražském Hard Rock Cafe, kde Kamila loni odehrála několik koncertů a v akustické aranži výběr toho nejlepšího ze světových hitů od 70. let až po současnost.
Na fotkách vypadáte jako modelka, nenapadlo vás někdy vydat se po této dráze?
Děkuji za kompliment, asi bych to shrnula tak, že odjakživa jsem měla sklony se předvádět – dětské soutěže na pódiu, když byla příležitost, tak jsem se ráda objevila před kamerou a pochopitelně i fotoaparátem. Ale tím, co mě vždy bavilo nejvíc, bylo rozhodně zpívání. Pravdou je, že jsem měla i určité ‚modelingové období‘, my holky tomu nějak špatně odoláváme...
Jak se to projevovalo?
Nafotila jsem hromady fotek, tu a tam se mihla v nějaké kampani, ale nic závratného to nebylo, spíš takové zpestření. Roli v tom hrálo i to, že do ideální výšky pro tuhle kariéru mi pár centimetrů chybí. Brala jsem to jako zajímavou zkušenost, takový doplněk, příjemné oživení. Jsem za to ráda a zároveň mě nijak netrápí, že zrovna tahle cesta se nestala tou hlavní, i když nějakou dobu jasně dominovala před zpíváním.
Jaké jsou vaše pěvecké vzory?
Žádný vyhraněný vzor nemám. Líbila se mi ale spousta zpěváků. Prostě muzika, kterou mám ráda a kterou tím pádem máte možnost slyšet při mých vystoupeních. A to jsou především 80. a 90. léta: Kim Wilde, Belinda Carlisle, No Angels, CC Catch, Lara Fabian...
Kudy vedla vaše cesta k muzice?
Zpívání jsem se věnovala dlouho jako koníčku – pocházím z Mostu, kde mnoho příležitostí realizovat se nebylo. Dokonce mě i minulo to klasické kolečko konzervatoří.
A momentálně jste tam, kde jste vždycky chtěla být?
Řekla bych, že jsem na začátku cesty, po které jsem chtěla jít. Vždy jsem měla nějakou práci, které jsem se věnovala a k tomu zpívala, ať už sólově a nebo s kapelou maminky (jsme taková hudební rodina). A tím pádem nikdy nevyšel čas a prostor na to, vrhnout se na zpívání na ‚plný úvazek‘. Jako by mi chyběl ten správný impulz – pořád jsem na nějaký čekala. Ono to tak bývá i v jiných rovinách života – čekáte na nějaký vnější podnět a nakonec si uvědomíte, že na něj čekat nemusíte. Že ten první krok zvládnete udělat sám, i když tu a tam se menší kopanec hodí.
To byl i váš případ?
Ano, dá se to tak říci. Částečně mi pomohl úspěch v iMiss a také soutěž Pretty Woman. Ta mi dala obrovskou energii poté, co jsem právě v rámci příprav zpívala jen tak pro radost. Pak jsem začala dostávat nabídky na vystupování a tam tak nějak začal klíčit ten můj zpěv na plný úvazek.
