Krize identity
Proces mísení mužských a ženských rolí pokračuje do dnešních dnů, kdy se krize maskulinity skloňuje ve všech pádech. Jak tvrdí kanadský sociolog John Fox, diskuze kolem krize mužství s sebou přináší otázku, která definice mužnosti je vlastně ‚správná‘. Měl by vlastně k mužskému světu nutně patřit třeba zájem o sport nebo zaměření na výkon? Nebo se jedná jenom o mýtus, který si v průběhu staletí vytvořila naše patriarchální společnost?
Smíchané role
„Když jsem na prvním rande chtěl za slečnu zaplatit dvě skleničky vína, skoro se urazila a prohlásila, že si svoje účty zásadně srovnává sama,“ popisuje svoje zkušenosti z internetové seznamky pětadvacetiletý překladatel Marek. Na další schůzce s příští adeptkou na seznámení tedy postupoval přesně opačně a na číšníkův dotaz odpověděl, že budou platit každý sám za sebe. „Ona mi pak napsala zprávu, jak ji mrzelo, že jsem ji nepozval ani na to jedno latté, které tam usrkávala celý večer,“ popisuje vývoj schůzky Marek. Nejasné role mužů prosakují i do těchto zcela konkrétních maličkostí. Příslušník silnějšího pohlaví často váhá, jestli má kolegyni pochválit outfit nebo jí pomoct s taškou – hranice mezi typicky mužským džentlmenstvím a nesympatickou dotěrností je někdy proklatě tenká.
Muži na okraji
Nedávnou historií se prohnaly nejméně tři silné vlny feminismu a svůj boom si zažila i emancipační hnutí gayů. V tomto bouřlivém vývoji se však jaksi pozapomnělo na heterosexuální muže, nad jejichž situací se během několika posledních desetiletí nikdo systematicky nezamýšlel. Přitom právě oni na rozdíl od výše zmiňovaných žen či gayů prožívají spíš frustrující vývoj – jsou vytlačovaní ze svých typických rolí a musejí se přizpůsobit novým, mnohdy náročnějším podmínkám.
Kluci nepláčou
Příslušníci silnějšího pohlaví jsou většinou od malička vychovávaní k tomu, aby své problémy považovali za příznak slabosti a aby o nich pokud možno nemluvili. Výsledek? Moderní muži trpí krizí identity, ale snaží se to nedávat najevo. Díky tomu, že o svých pochybnostech nekomunikují, si je nedokážou vyjasnit a uvíznou v začarovaném kruhu. Když si muž není jistý, jestli by měl vytáhnout peněženku a zaplatit celou útratu i za slečnu, která právě sedí proti němu, může se ke své nejistotě prostě a jednoduše přiznat: „Moc rád bych tě pozval, ale nejsem si jistý, jestli o to stojíš.“ Podobný model lze aplikovat i na spoustu dalších situací. Muži sice ztratili tradiční role, ale zato získali šanci vykomunikovat si s opačným pohlavím novou definici mužnosti. A ta může být pro každého jiná.