V rukách odborníků
Pokud jsou problémy tak neúnosné, že narušují váš každodenní život a že se vaše úzkost vystupňuje do akutního stavu s projevy jako pocení, bušení srdce, stažené hrdlo, ztížené dýchání, strach z nemoci či ze smrti, potom je nezbytné vyhledat pomoc psychiatra. Psychiatr je lékař s odborným vysokoškolským vzděláním, který je schopný a oprávněný využít podpory celé škály psychofarmak a je připravený najít odpovídající řešení. Po vyloučení jiných příčin tělesných potíží zpravidla následuje medikace, která upraví vážné poruchy chování.
Setkání s psychiatrem by ale rozhodně nemělo probíhat tak, že se vás zeptá, jak se cítíte, a vy odpovíte: „Nic moc...“ a poté odcházíte do nejbližší lékárny s receptem v ruce. V ideálním případě je psychiatr i rádcem, nebo alespoň můstkem na cestě do péče klinického psychologa.
Ti druzí
Lidstvo provázejí strasti s duší už od počátků věku. Tenkrát ale žádní vystudovaní psychiatři nebyli! V každém společenství však existovali lidé, kteří se vyznačovali zvláštními schopnostmi. Říkalo se jim různě: babka kořenářka, šaman, zaříkávač, ten, kdo mluví s duchy, čaroděj... A právě k těmto prastarým vzorcům chování se obracejí i trans - personální psychologové, kteří zaujímají k duševním krizím zcela odlišný postoj. Ve 20. století oživil koncepci archetypů psychiatr Carl Gustav Jung, který je začlenil do rámce moderní psychologie. Podle jeho teorie sehrávají archetypy jako Animus, Anima, Stín nebo Persona významnou úlohu v životě jednotlivců, národů i přírody a v našem chování se stále projevují. Mnohé stavy, jež současná psychiatrie označuje jako psychotické a potlačuje je útlumovou léčbou, podle nich ve skutečnosti představují jenom etapu radikální transformace a duchovního otevření se. Jedinci označovaní jako paranoici mohou podle této teorie například prožívat vzpomínku na minulý život, setkávat se s různými božstvy či démonickými bytostmi.
Samozřejmě, že existence skrytých a neviditelných vrstev reality představuje pro materialistickou vědu zcela nepřijatelnou myšlenku, protože ji není možné vědecky prozkoumat. Člověk by měl podle transpersonálních psychologů své já duševně osvobozovat a rozšiřovat si vědomí. K takovým stavům může dospět prostřednictvím meditace, holotropním dýcháním, prací s tělem, zážitkovou terapií nebo i šamanskou technikou. K životu patří celá škála zážitků a nebyl by naplněný, kdybychom prožívali jen samé pozitivní věci. Každý se v minulosti musel vyrovnat se situací, která nebyla zcela podle jeho představ, a překážky se budou objevovat i nadále.
Hranice mezi tím, co je normální a co už ne, je velmi tenká. Někdy balancujeme na hraně a díváme se dolů do propasti. Na špičkách se zadrženým dechem ale dlouho nevydržíme a jednou se musíme pohnout z místa. Z bodu A do bodu B. O tom přece lidský život je...