Pozitivní myšlenky i výraz naší tváře prý dokážou zázraky. Můžeme je ale ovládat, nebo ovládají ony nás? A jaký vliv mají vůbec emoce na naše tělesné reakce?
text: Eva Finsterlová
Vytáhněte a roztáhněte koutky úst a vytáhněte obočí. Uvolněte se. Ať už se ve skutečnosti cítíte jakkoli, na jakéhokoli pozorovatele budete působit jako člověk, který právě prožívá štěstí a radost. Je vám lépe? Pak možná tento výraz ovlivnil také to, jak se ve skutečnosti cítíte.
Hypotéza obličejové zpětné vazby
Podle ní je výraz v obličeji mnohem víc než jenom odraz emoce. Tato hypotéza věří, že ve skutečnosti spouští emoční prožitek. Již psycholog James Laird přišel s teorií, že výrazy tváře aktivují emoce procesem sebepercepce – jestliže se směju, pak musím být šťastný. Pakliže se tedy například budete při smíchu pozorovat v zrcadle, zastánci obličejové zpětné vazby vám garantují, že se budete cítit veselejší. Smích totiž nutí obličejové svaly zvyšovat průtok ochlazené krve do mozku, což má za následek, že se v něm příjemně sníží teplota. Mračení má zcela opačný efekt. Jeho vlivem se průtok krve o poznání snižuje, což mozek nepříjemně zahřívá. K dalším významným tělesným vlivům na naše pocity patří také držení těla a celkový postoj. Lidé, kteří se cítí hrdě, stojí vzpřímeně a mají narovnaná ramena, vypnutou hruď a vztyčenou hlavu.
Pokud jsou sklíčení, stáhnou se naopak do sebe, sklopí hlavu a svěsí ramena. Hypotéza zpětné vazby proto poukazuje na to, že náš emoční stav se zjevně projevuje také v tom, jak se neseme, přičemž to opět může ovlivnit skutečnost, jak se budeme cítit. A to dokonce i v případě, že bychom sklíčenost nebo hrdost pouze před někým předstírali.
Kam cestují emoce?
Tajemství emocí je však mnohem záhadnější. Pokud jste si například doposud mysleli, že emoce jsou něčím, co se odehrává pouze v naší mysli, nové studie vědců z Finska to popírají a přicházejí s důkazy, že emoční hry se dějí i v různých částech našeho těla.
Ve studii byly sedmi stům účastníků předloženy dva obrázky siluet společně se slovy vyjadřujícími různé emoce. Jejich úkolem pak bylo zabarvit na siluetách při různých podnětech část těla, ve které oni sami cítili zvyšující se či snižující se napětí. Skutečným klíčem k úspěšnějšímu zvládání svých negativních emocí je pohlížet na emoce z pohledu pozorovatele, tedy bez intelektuálního analyzování. Nesnažte se na emocích ulpívat ani je blokovat, jen je pozorujte. Když se vám to povede, nebudou se vám už jevit tak silné a mocné, jak zpočátku,“ radí proslulý tibetský učitel Yongey Mingyur Rinpoche.
Vědomí versus nevědomí
Věříte v pozitivní myšlení? Věříte tomu, že má moc vyzrát nad těmi nejčernějšími prognózami světa? Americký lékař Bruce Lipton je přesvědčen, že pokud se chceme například vyléčit ze zákeřné nemoci, je potřeba, abychom zapojili právě pozitivní myšlení. Funkcí mysli je totiž vytvořit soulad mezi naší vírou a tím, co skutečně prožíváme. Zjednodušeně to znamená, že vaše mysl se bude snažit přizpůsobit biologii těla tomu, v co věříte. „Pokud vám řekli, že do šesti měsíců zemřete, a vaše mysl tomu věří, s největší pravděpodobností opravdu za půl roku zemřete. Tomu se říká nocebo effect, důsledek negativní myšlenky, jež je opakem placebo efektu vyvolaného pozitivním myšlením, kdy také spouští chuť těla léčit se,“ vysvětluje Lipton.
Ani teorie pozitivního myšlení však není tak průzračná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mnoho pozitivně laděných jedinců vám jistě řekne, že samotné ‚pozitivní myšlenky‘ a neustálé ubezpečování se o něčem nemusí vždy znamenat šťastný konec. I na to ale mají lékaři svou odpověď. Bruce Lipton to vysvětluje tím, že pozitivní myšlenky přicházejí z našeho vědomí, zatímco ty negativní bývají programovány v našem podvědomí, které je mnohem silnější a skrývá naše nejhlubší přesvědčení.
„Hlavní problém je v tom, že lidé jsou si sice vědomi svého chování i toho, v co věří, ale ne toho, co dělají a v co opravdu věří ve svém podvědomí,“ tvrdí Lipton. Jinými slovy, jde tedy o jakýsi souboj, který se v nás odehrává. Naše podvědomé přesvědčení může pracovat buď v náš prospěch, nebo také proti nám. Faktem ovšem zůstává, že svůj život ve skutečnosti nemáme pod kontrolou, protože naše podvědomá mysl nahrazuje vše, co kontroluje naše vědomí. Pokud jste tedy byli zklamaní, když jste si neustále snažili vsugrovat, že jste zdraví, ale váš zdravotní stav se přesto nelepšil, na vině podle vědců bývá neviditelný podvědomý program, který vaši snahu sabotuje.
Vysvětlení, proč tomu tak je, není jednoznačné. Můžeme to přičítat tomu, že jsme k určitým myšlenkám a uvažování svým způsobem naprogramovaní již od dětství – našimi rodiči i okolím, v němž vyrůstáme. Náš vnitřní program nám říká, že jsme pouhými oběťmi, které nad sebou nemají kontrolu. Už jako dětem se nám přeci říká, že když jsme nemocní, musíme jít k lékaři, protože lékař má moc nad naším zdravím i léčbou. Takovou zprávu jsme svému podvědomí vyslali už v dětství a od ní se v budoucnu odvíjejí i naše další myšlenky a to, čemu dokážeme uvěřit, či nikoliv. I tady ale existuje řešení, ačkoliv nás asi nepotěší, že si žádá nějaký čas a velkou dávku trpělivosti. Pomoci proniknout do našich nejhlubších myšlenek v podvědomí a zakódované důvěry nám může například hlubší meditace, práce s myslí nebo hypnóza.
