NASTAV MI ZRCADLO
Při všem tom běhání a skákání jsme se pěkně zapotili, což naše jinak dosti sedící těla jistě přivítala, následoval tudíž malý odpočinek na rekonvalescenci. Hry, které následovaly, už se pomalu začaly přibližovat tomu, co by měl opravdový herec zvládnout. A o tom to i podle Petra je, ukázat lidem pohled z druhé strany, než je hlediště, ukázat, co herectví obnáší. A tak jsme museli zapojit představivost, zbořit meze fantazie, která v nás dříme, tentokrát prostřednictvím mimických cvičení. V posedu na zemi, opravdu je ideální, když s sebou máte něco na převlečení, jsme si měli například vychutnat svůj oblíbený nápoj. Doprostřed kruhu z našich vlastních těl nám pak Petr položil něco a to něco jsme si museli vzít a předávat mezi sebou dál. To, že my dospělí bez kreativity jsme z onoho předmětu udělali láhev s něčím hořlavým a později flašku prázdnou, Emička si však přebírala i předávala krabici plnou brouků, které někdo může zapálit, hovoří o bezmezné dětské fantazii, které jen málokdo z nás stačil. A náročnost stoupala! Zaplňovat prostor a nonverbálně hledat partnera, se kterým pak musíte vykonávat dle počtu tlesknutí nejrůznější úkony, padat na zem a spoléhat se na to, že vás někdo zachytí, dělat partnerovi zrcadlo s pětiminutovým zpožděním – to vše už si žádalo pořádnou dávku soustředění a píle. Nejvíce jsme se ale odvázali při jednom z posledních úkolů, kdy jsme opět zaplňovali prostor, Petr ale navíc diktoval, do jakého obleku se máme převléknout, a tedy do jaké konkrétní osoby či zvířete/předmětu se máme vžít. A tak na jevišti poskakovalo hejno třiceti až padesátiletých šimpanzů, promenádovaly se jako po nákupní zóně opravdové i travesti blondýnky nebo opilci, a to i ti desetiletí. Pět hodin bylo rychle za námi a my jsme byli na konci našeho hraní. Ten rozdíl při prvním a posledním cvičení byl opravdu markantní. Odcházeli jsme jen neradi, ale měli jsme další program. Obdrželi jsme certifikáty a teď už následovalo opravdové divadlo.
NA SlOVÍČKO S HERCI
Součástí našeho ochotnického dne (cena kurzu na osobu je 1500 Kč) bylo také představení Markéta Lazarová, při němž už jsme cítili značnou únavu. Kdo ale o této hře slyšel, ví, že vás v průběhu spát nenechá! Navíc si opravdu všimnete, jak herci účelně zaplňují prostor a že i každá, byť malinká, role může být ve výsledku pořádný průšvih, není-li dobře zahraná. Po divadle máte možnost skočit si na sklenku s hlavní představitelkou Markétou Lazarovou alias Verunkou Kubařovou a zeptat se na vše, co vás o herectví zajímá.
