Týden před naším rozhovorem jsem byla u lektorky rodinných konstelací a konstelací hubnutí Šárky Rusnákové na semináři, a tak jsem na ni měla ještě plná dojmů spoustu otázek.
Text: Lenka Králová
I když jsem o konstelacích četla několik článků, nikdy jsem si neuměla přesně představit, jak to funguje, než jsem si je vyzkoušela u vás...
A jaké to bylo?
Neuvěřitelné, překvapivé. Ale tady se teď mám ptát já.
Promiňte, to je profesionální deformace. (směje se) Jsem ještě pořád taky novinářka.
A jako novinářka jste se také dostala ke konstelacím, psala jste o nich reportáž. Jak jste je vnímala poprvé?
Asi podobně jako vy, se zatajeným dechem, užaslá a snažící se pochopit, jak to funguje. Především mi nešlo do hlavy, jak ti lidé, kteří ‚hrají‘ jiné osoby, aniž by je vůbec znali, vědí, co mají dělat, a že dokonce skutečně mluví a jednají jako osoby, které zastupují.
Dnes už víte, proč se tohle v konstelacích daří?
Existuje několik vysvětlení. Například teorie morfické rezonance, podle které je vše v přírodě obklopeno tzv. morfickými poli, jež mají veškeré informace o objektu, který obklopují. Ty je pak velmi zjednodušeně řečeno možné ‚přečíst‘ za určitých podmínek v rámci jakýchsi celků, morfických polí, která se pak dají formovat podle určitých předobrazů, zvyklostí. O něčem podobném hovoří i kvantová fy - zika. Jenže, ač jsme pro někoho paradoxně na poli vědy, stejně se jedná o vědu teoretickou, tedy je to stále o tom, že v podstatě jedno tajemství nahradíme druhým tajemstvím.
Co toho, kdo přijde poprvé, na konstelacích čeká?
Především bych ráda zdůraznila, že si opravdu vážím všech, kteří přijdou, a uvědomuji si, že je to velmi odvážný krok. Jdou do neznáma, protože konstelace nepracují na úrovni vědomí, ale v podvědomí, nevědomí, na emoční úrovni. Tak si tam ‚hrábnout‘ třeba po všech těch životních zraněních, trápeních, zklamáních, která jsme přežili jen tak, že jsme si kolem sebe vytvořili nějakou bariéru, většinou mentální, to je velká věc.
Ano, hrozí totiž, že nám ji konstelace zbourají, a co pak?
A co třeba to, že pak konečně můžete svobodně a nezatíženě minulostí žít, život skutečně prožívat? Konstelace podporují život. Aby proudila energie života, to je jeden z hlavních smyslů konstelací. Velmi se mi líbí jeden citát: Když budeme dělat to, co jsme dělali, dostaneme to, co jsme dostali.
Na konstelace se chodí s nějakým problémem?
Je pochopitelné, že spíše trápení než spokojený život vás zavede k jakékoli metodě, ať psychoterapeutické nebo osobního rozvoje. Ale na konstelace nechodí lidé jen řešit svůj problém, také není nutné si zadávat vlastní téma, velmi často totiž se stejným tématem přijde někdo další, a tak návod k řešení dostanete. Chodí tam ale i ti, kteří chtějí zrelaxovat, vnitřně se srovnat, zharmonizovat své vztahy, a jak já sama coby matka vnímám velmi důležitě, chodí tam i pro své děti. Těm to totiž dělá velmi dobře, když na sobě jejich rodiče pracují.
Když jsou spokojení rodiče, jsou spokojené děti?
To samozřejmě také ano, ale je zde ještě víc rozměrů. Například ten, že v době, kdy jsme ještě děti, jsme čistá láska a právě z té čisté lásky na sebe přebíráme to, co nám vůbec nepatří. Chceme třeba zachránit své rodiče, kterým se nedaří, a už může vzniknout zapletenec, který nám bude komplikovat celý zbývající život. V konstelacích pak také rozplétáme ale daleko méně evidentní zapletence, například důvodem, proč se ženě nedaří vztahy, klidně může být smrt babičky při porodu. V rámci vyrovnání tzv. systémového svědomí rodiny její vnučka třeba vnitřně a nevědomě převezme vzorec, že zaplést se s mužem může být smrtelně ne bezpečné. A konstelující rodiče tohle můžou prostě předem vyřešit, aby to jejich dcera na sebe nebrala.
A když se tak stane, co s tím?
Především je třeba najít ten konkrétní důvod, proč se ženě ve vztazích nedaří, zda se to týká její osobní zkušenosti, nebo je převzatá od někoho z předků. Pak se hledá řešení a dodají se k němu prostředky.