Při prvním pohledu na něj ženu asi nenapadne, že se jedná o její idol snů. Spíš ho polituje, řekne si: „Chudák, dám si s ním jednu kávu, aby měl lepší den. A klidně mu to i zaplatím, ten už dlouho nejedl.“
text: Kristina Kitti Nedvědová
Jenomže, během té kávy udivená žena zjistí, že zdánlivý chudák je nesmírně vtipný. Že na zaplacení útraty má. A uvědomí si, že takového muže (s největší pravděpodobností), ještě nikdy nepotkala. Doma pak lapená žena vzpomíná na to, jak se během toho krásného odpoledne zasmála. Jako nikdy! Zjistí, že se dozvěděla tolik nového! V jeho peněžence zahlédla zlatou kreditní kartu. Je snad bohatý? A doporučil jí knihu, kterou by si měla přečíst, protože je přesně jako ona! Jako ONA! Neuvěřitelné, celou ji pochopil?! Večer si pak ustýskaná žena říká, přeci se mi nemůže líbit? Nejsem divná? Ale myšlenka na něj neustále nahlodává její mysl. Na schůzkách s jinými muži se nesměje, nikdo ji tak nezná jako on. Zavolá mu! Vymyslí si nějakou neuvěřitelnou historku o tom, že zapomněla, jak se tamta kniha O NÍ jmenuje? Nepomohl by jí? On samozřejmě souhlasí. Je tak skvělý!