RUKU I TVÁŘE LÍBÁM!
Pokud druhému podáváte ruku, dívejte se mu do očí, usmívejte se, mírně nakloňte hlavu a ruku mu nedrťte, ale ani s ní nezacházejte, jako by vám právě odumřela, stisk by měl být pevný a neměl by trvat déle než vteřinu. To je ta lehčí část. Představte si ale, že jdete s partnerem do společnosti vám neznámých lidí a máte se seznámit například s jeho nadřízenými. Jako první podává ruku starší žena či žena evidentně významnějšího muže, podává ruku ženě a následně jejímu muži. Poté méně významná žena nabídne ruku muži z druhého páru. A nakonec méně významný muž podává ruku muži významnějšímu.
Představujeme muže ženě. Také muž se představuje ženě. Pán by musel být výrazně starší a zaslou - žilý, aby se mu mladá žena představila jako první. Představujeme mladšího staršímu a mladší se sám představuje staršímu. Představu - jeme služebně níže postaveného tomu postavenému výše.
Řekněte o partnerovi všechno, co budete při konverzaci potřebovat. Mistři přidají i krátký popis osoby. Co se týče líbání na přivítanou, setkáte se s ním spíše u neformálních příležitostí (záleží také na zemi, třeba ve Francii se ‚líbají‘ nadvakrát, ve Švýcarsku dokonce natřikrát), nejedná se však o líbání jako takové, jde jen o letmé dotyky na tvář. Cítíme-li, že by byl tento styl přivítání druhému nepříjemný, hned volíme potřesení rukou.
MELEME MASO, NIKOLIV MONOLOG
Je mnoho žen, a jistě i mužů, co rády mluví jen na témata jim blízká, a to dlouze a bez přestání. Jednou takovou skupinou jsou například novopečené maminky či čerstvě ‚otitulovaní‘, těm to ale lze snad i odpustit. Mějte vždy na paměti, že komunikují-li dva lidé, oba se musí dostat ke slovu. Měla byste vybírat témata, která jsou vašemu partnerovi blízká. Koupila jste si novou sukni a k ní krásně se hodící obuv, tento příběh zaujme spíše ženu, v konverzaci s mužem ovšem zatněte zuby a zvolte téma, o němž se domníváte, že jej za - ujme. Tak se ukážete jako velmi zdvořilá bytost. Vyhýbejte se také námětům trapným, konfliktním nebo partnerovi nesrozumitelným. Při konverzaci se díváme druhým lidem do očí, netěkáme z jednoho na druhého, ale ani nehledíme pouze na jednoho respondenta, neskáčeme do řeči a hlasitost řeči přizpůsobíme okolí.
RANDE – TEĎ UŽ I V RESTAURACI!
Do restaurace chodíme zahnat hlad i navodit romantickou atmosféru, nad sklenicí šampaň - ského si vyznáváme lásku, řešíme klíčové problémy, umět se chovat u stolu je zkrátka základ, a tak to vezmeme pěkně od začátku. Muž nebo číšník by vám měl pomoci z kabátu a poté by vás měl usadit. Muž si ke stolu nesedá jako první! Pokud máte s sebou větší kabelku, nepokládejte ji na stůl, na ten patří maximálně psaníčko. Je chladno a cítíte, jak máte omrzlý nos, upra - vovat se na veřejnosti je ale zcela nevhodné, omluvte se a odeberte se na toaletu. Ubrousek, který leží na stole, neslouží k leštění příborů, od toho jsou na místě jiní, vy si jej položíte na klín, v lepších restauracích se nelekejte, když vám ubrousek do klína jemně odloží číšník. Po jídle jej nedávejte do talíře, ale nechte ho na stole. V některých restauracích mají dokonce lístky pro muže s cenami za pokrmy a pro ženy pak pouze neoceněnou krmi, to abychom se neupejpaly. Ne, že si je s mužem vyměníte! Nestyďte se číšníka zeptat na úpravy jídel, či pokud vám není z lístku něco jasné. Např. ve Francii berou rychlý výběr jídla jako urážku. Máte-li u talíře více příborů, začněte z vnějšku směrem k talíři. Jíst začíná vždy dáma, teprve pak ostatní. Vidličku držíme vždy hroty dolů, pokud to jídlo umožňuje, využíváme ji jako lžíci. Pečivo ulamujeme a vkládáme do úst. Skleniček si dejte jen tolik, abyste byly schopné komunikovat, nesmíte ztratit kontrolu nad svým jednáním! Pokud si dáte moučník, vidličku používejte klasickým způsobem a lžičku jako nůž. A to nejlepší nakonec. V restauraci by za vás měl zaplatit muž, výjimkou je oběd či večeře, kdy žena pozve obchodního partnera. Jistější v kramflecích, milé dámy?