Zuzana Krištofová Kolářová
Pro operetní a muzikálovou herečku je tancování na vysokých podpatcích denním chlebem. Tanec s mateřstvím zvládá s přehledem. Vychovává dva syny, vystupuje v muzikálu Osmý světadíl, hostuje v plzeňském Divadle J. K. Tyla, připravila choreografii pro muzikál Divotvorný hrnec a do toho ještě studuje novou roli Aurory pro slavný muzikál Polibek pavoučí ženy. Její hlavní životní motto zní: Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.
Dá se tedy říci, že si s ničím neděláte těžkou hlavu dřív, než je to nutné?
V životě jsem se naučila, že kdykoli jsem se něčeho obávala, ať už v osobním či profesním životě, vždycky to nakonec dopadlo úplně jinak, takže jsem se už za ta léta vytrénovala, abych si nedělala zbytečně starosti, protože mi to stejně ubírá jen čas a energii.
Jak jste na tom se zmiňovanou energií, daří se vám skloubit vaše pracovní povinnosti s osobním životem?
Vychovávám dva syny, 4 a 11 let, a v současné době se ještě budeme starat s novým přítelem o jeho dvě holčičky, které má ve střídavé péči. S prací výchovu dětí skloubím úplně bez problémů, protože zkoušky většinou bývají odpoledne a děti už chodí do školky a do školy. Na večer si beru chůvu, když mám představení, takže se to dá zvládnout. Ze začátku mi děti hlídaly kolegyně z divadla, ale potom k druhému synovi jsem najala jednu stálou chůvu.
Na podzim bude mít premiéru slavný broadwayský muzikál Polibek pavoučí ženy z vězeňského prostředí, jak se cítíte v roli Aurory – pavoučí ženy?
Role pavoučí ženy pro mě byla rolí v ten správný čas. Příběh se odehrává ve vězení v Latinské Americe a vystupují tam dvě hlavní mužské postavy – revolucionář a homosexuál. Homosexuál Molina obdivuje glamour 30. let a hrdinka Aurora je ztělesněním jeho snu a zároveň pavoučí ženou, která představuje jeho pochybnosti. Takže je to postava, která reprezentuje jeho únik z vězeňské reality, ale současně zosobňuje také jeho obavy a strachy. Považuji tuto roli za velkou výzvu, protože je mimořádně pěvecky náročná, obsáhlá a zároveň i tanečně exponovaná. Navíc je to muzikál od stejných tvůrců jako muzikál Chicago.
Za ztvárnění Velmy Kelly z Chicaga jste v r. 2008 dostala cenu Thálie za mimořádný ženský jevištní výkon, co vám toto ocenění za těch 5 let přineslo?
Ocenění Thálie je pro mě vrchol kariéry jako pro umělce, ale rozhodně to neovlivnilo přísun dalších rolí.
A jaké role byste si ještě chtěla v budoucnu zahrát?
Chtěla bych si zahrát ještě pár pěkných rolí pro zralé herečky – jako je Sally v muzikálu Kabaret, Charity ve Sweet Charity. Určitě bych se v budoucnu chtěla více věnovat také choreografii, učit muzikálové herectví a zpívat, ale spíše než jevištní zpěv bych se chtěla zaměřit na osobní recitály. Ráda bych v nich v komorním prostředí přednesla písně z muzikálů a operetních inscenací, ve kterých jsem již účinkovala nebo které jsem si oblíbila.