Líbací epidemie
Vítací či rozlučkový polibek je v našich zeměpisných šířkách záležitostí zhruba posledních dvou desetiletí, kdy vliv západní a jižní Evropy nepopiratelně zasáhnul i do našich každodenních zvyklostí. Co se podoby samotného polibku týče, většinou přikládá - me tvář ke tváři a líbání pouze naznačujeme, přičemž rty se do líbacího aktu nezapojují. Při obchodní schůzce se do uvítacího líbání raději nikterak horlivě nežeňte a mějte na paměti, že se jedná o intimní formu pozdravu, která by měla být vyhrazená spíš pro soukromou sféru života. Někdy ovšem záleží i na pracovní oblasti. Americká odbornice na etiketu Diane Gottsman zastává názor, že zatímco v bankovním či ekonomickém sektoru jsou polibky takřka tabu, třeba u umělecky zaměřených profesí se s polibkem na tvář sporadicky setkat můžete. Než tedy vyrazíte na dovolenou, patřičně si prostudujte tamní etiketu, abyste zabránili vítacímu faux-pas. Kolébku líbacích rituálů představuje jih Evropy, zejména Francie, odkud se tento bohulibý zvyk rozšířil i do dalších zemí, například do Latinské Ameriky. I zvyklosti temperamentních jižanů se liší, a někdy dokonce i kraj od kraje. Například ve Francii prý podle počtu zdravicích polibků poznáte, ve které oblasti právě jste. Zatímco někde se líbají dvakrát nebo dokonce vícekrát, jejich sousedi z vedlejší vesnice se spokojí s jedním polibkem. Až vyrazíte na italské pláže, připravte se na to, že vás italští plážoví playboyové zpravidla počastují dvěma polibky. Tento způsob zdravení je zažitý mezi vzdálenými příbuznými či přáteli a na jihu země funguje i jakou součást představování nových známých. Švýcaři nebo Belgičané jsou zpravidla v počtu polibků nejštědřejší a většinou se líbají třikrát.
Kde šetřit polibky
Líbací zdravicí rituály rozhodně nejsou univerzální a všudypřítomné. Zhruba desetina světové populace líbání jako takové vůbec neprovozuje, a to ani jako součást sexuální předehry, ani jako formu pozdravu (do této kategorie patří například některé domorodé africké kmeny). Podstatná část světového obyvatelstva však kouzlu polibku propadla, i když ne každý národ ho má v oblibě jako součást zdravicích rituálů. To platí například pro Asiaty, kteří si rádi zachovávají relativně velkou ‚osobní bublinu‘ (jistou výjimku však v rámci Asie tvoří například Filipíny). Na líbání na přivítanou nebo na rozloučenou si zrovna dvakrát nepotrpí ani obyvatelé severní Evropy, Američani či anglofonní obyvatelé Kanady. V arabském světě se takto spolu zdraví dvě ženy.
Vpravo nebo vlevo?
Určité rozpaky při zdravicím líbání občas vyvolává i pochybnost, jestli začít od levé či pravé tváře. Preferované pořadí se opět může lišit podle země, například Španělé nejraději začínají napravo, zatímco jiné národy spíše vlevo. Pokud jste na vážkách, inspirujte se příspěvkem do internetové diskuze o líbání, jejímž autorem je Francouz původem z Toulouse: „Žádné pevné pravidlo jsem nezaznamenal. Ten, kdo líbá jako první, si vybere jednu z tváří, a ten druhý ho pak napodobí. Když se to nepovede, oba se dají do smíchu a pak celý proces začne znova.“ Nechte se nakazit francouzskou ležérností a líbací rituály berte jako zábavnou záležitost.