Romana Goščíková
Temperamentní Romanu jste jistě zaznamenali v některém z oblíbených televizních seriálů nebo jako moderátorku pořadů Sazky. Věděli jste ale, že je i ředitelkou úspěšného pražského zájezdového Divadla Rity Jasinské?
Co vás přivedlo k herectví?
K divadlu jsem vlastně inklinovala tak nějak od malička, od devíti let jsem navštěvovala Divadlo (tedy divadelní dramacentrum v Ostravě) a účinkovala jsem také v pořadu pro děti Klubíčko televizního studia Ostrava. Na gymnáziu mě pohltil tamní divadelní soubor, a tak jsem začala souběžně studovat i herectví na konzervatoři.
Co vás na vaší profesi nejvíc baví?
Je to velmi pestrá práce, člověk skrze role neustále něco objevuje – v sobě, kolem sebe... Neustále poznává nové lidi. Tím, že hraju i v zájezdovce, poznávám také nová místa, a těch, kde jsme ještě nehráli, rapidně ubývá.
Jak jste se dostala od herectví až k vedení divadla?
Zpočátku to vypadalo nevinně – v Divadle Různých Jmen jsem začínala ‚jenom‘ jako herečka, ale postupně jsem příliš do všeho mluvila a chtěla rozšiřovat pole působnosti, až přirozeně vyplynulo, že jsem se dostala do vedení.
Jakou divadelní hru máte nejraději?
Myslíte tu na našem repertoáru? Každá má něco do sebe, většinou v období zkoušení vás nejvíc baví právě ta nová. Ale mou srdcovkou je inscenace Audience a Vernisáž – dvě aktovky od Havla. Celkové pojetí absurdního dramatu mi je blízké a role Věry zase sedí.
Jak vnímáte ostatní česká divadla? Inspirujete se něčím u konkurence?
Divadla v Čechách vznikají jako houby po dešti, bohužel největší zájem v tuto chvíli je o komedie, pokud možno co nejjednodušší, obsazené seriálovými herci, protože zejména na menších městech spolehlivě funguje tzv. „přivezte nám je živé“. Tomuto trendu se nechci přizpůsobovat, za takový různý kopání do zadku bych se musela stydět – jakkoli to naplní kasu. Ale samozřejmě jsou naštěstí divadla umělecky hodnotná, blbý pak je, když je města likvidují.
Jak vás divadlo změnilo a co vám přineslo do života?
Každá profese a prostředí vás mění. Divadlo člověku nedovoluje stát se úplně dospělým, protože mnohdy děláte na jevišti něco, co se s dospělostí opravdu neslučuje, a to je moc prima. Přineslo mi do života spoustu radosti, protože to je to nejlepší, co vás může potkat – dělat práci, která vás naplňuje a baví.
Čemu se kromě herectví profesně věnujete?
Již zmíněné produkci a od ledna čerstvě také moderování pořadů Sazky. S kolegou Tomášem máme každý 15 večerů, což je poměrně časově náročné, ale už si zvykám, že na večeři a do kina se chodí po losování. Moderování je zábavná disciplína, navíc v tomto formátu pro mne nová, tudíž se učím neustále – např. odhadnout, kolik toho stihnu říct za 4, 15 či 43 vteřin. V závěru totiž nikdy nevíme, kolik nám zbude času, a tak odhadujeme a snažíme se trefit. A musím si taky často dávat pozor na výslovnost, což zase využiji na jevišti.
Máte svůj herecký idol?
Já úplně nejsem adorovací typ, spíš se mi vždycky někdo líbí v něčem. Ale třeba Meryl Streep, ta je dokonalá.
