Sice se o tom moc nemluví, ale domácí násilí páchané na mužích existuje. A ví se o tom už dlouho. Na konci 70. let se dokonce objevil výzkum, podle kterého je násilí v partnerských vztazích vyrovnané. v té době také známá expertka na domácí násilí Suzanne Steinmetz ve své stati poprvé použila termín ‚syndrom bitého manžela‘.
Text: Alžběta Bublanová
O tomto druhu domácího násilí se moc nemluví. Proč? Důvodů je více, ale ten nejzásadnější je ten, že se muži stydí. Už totiž jen pouhá řeč o tom, že žena bije muže, u leckoho vyvolává úsměv. Problematice domácího násilí, ve kterém figurují příslušníci mužského pohlaví jako oběti, se věnuje i policejní psycholožka doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. Ta přiznává, že i když je násilí na mužském pokolení častější, než si myslíme, přesto o tom veřejnost neví. Málokterý z nich totiž půjde na policii sdělit, že ho doma žena mlátí. Hlavní problém je, že se chlap necítí jako oběť. „Týraný muž sám sebe dlouho nevnímá jako osobu ohroženou domácím násilím,“ vysvětluje Čírtková. Svou pozici si uvědomí až ve chvíli, kdy věc řeší úřady nebo policie. Muži zkrátka nehodnotí chování part partnerky jako trestný čin. Své trápení si nechávají pro sebe, protože se stydí a bojí se zveřejnění. „Váhají kontaktovat policii, protože se obávají, že jim neuvěří a nakonec budou stíháni oni,“ pokračuje Čírtková.
Nepřítel číhá v ženě
„Až mnohem později mi došlo, že moje žena mě týrala i tím, že vinu shazovala na mě. Křičela na mě, že jestli jí facku vrátím, volá okamžitě policii,“ svěřil se pětatřicetiletý Adam, který je už rok rozvedený. V manželství plném napětí žil přes deset let. Jeho trápení začalo nenápadně, jak to u domácího násilí bývá zvykem. „Její dominance mě zpočátku přitahovala. Bral jsem to tak, že ona je ten, kdo vede vztah. Postupem času, aniž bych si to uvědomoval, měla pod palcemvšechno. Rozhodovala o tom, kam se pojede na dovolenou, jak budeme trávit víkendy, za co budeme utrácet peníze. To bylo ještě v pohodě, vlastně mně to vyhovovalo. Ale pak k tomu přidala ponižování. Připadal jsem si neschopný. Nevěděl jsem, jak z toho ven, protože jsem ji pořád miloval. Navíc jsme měli jedno dítě a já nechtěl ničit rodinu,“ rozpovídal se Adam. Jeho manželka používala rafinované taktiky, jak srážet jeho sebevědomí. „Když jsme se sešli s přáteli, dávala k dobru historky, které pro mě nebyly vůbec lichotivé. Prozradila například výši mého platu nebo vyprávěla o tom, jak jsem se trápil se zánětem močového měchýře. Dodnes si pamatuji, jak přede všemi říkala: ‚Ty můj počůránku!‘ A říkala to tak něžně, že jsem se nezlobil na ni, ale na sebe. Na to, jaká já jsem bačkora. A to ona chtěla. Dostat mě na kolena,“ chápe už dnes Adam.
Zažité dogma mužské dominance
Podle francouzské historičky Elisabeth Badinter se násilí páchané ženami neřeší, protože by to oslabilo koncept mužské dominance a obraz ženy – oběti. Ta také potvrzuje myšlenku, že muži se bojí brutalitě své ženy čelit. „Je zde představa, že jsou schopni násilnému chování své družky kdykoli učinit přítrž. Pokud to neudělají, pak z pouhé zbabělosti, a nebo z masochismu,“ interpretuje myšlení veřejnosti zmíněná odbornice.
Vrátit ženě facku?
Každá žena, která prožila domácí násilí, ví, jak umí být partner v těchto věcech vynalézavý. Žena se postupem času dostane do pasti, ze které nemůže ven. Je přesvědčená, že bez své lásky nemůže existovat, je na partnerovi citově vázaná, nemá peníze a připadá si neschopná. Tento pocit pasti zažívají i týraní muži. Navíc, pokud žena svůj protějšek týrá, používá spíše psychické násilí a dost často využije ke trápení partnera děti. Muž se pak bojí, že když partnerku opustí, své děti už neuvidí. „Týrání se často prolíná i do sexuální oblasti, kdy žena muži buď odpírá sex, nebo si ho naopak vynucuje. Není neobvyklé, že ženy své manžely i zesměšňují. Když mu v posteli oznámí: ‚Ten před tebou byl skvělý a ty se zmůžeš jen na jedno číslo!‘, pak může těžko očekávat, že muže povzbudí. Dosáhne opaku a de facto ho psychicky vykastruje,“ varuje sexuální psycholog Petr Weiss. O tom něco ví i Adam. „Jako muž jsem totálně selhal. Nebo jsem to alespoň tak cítil. A zhoršovalo se to tím více, čím více na to žena upozorňovala. Když se mi poprvé stalo, že jsem se nemohl vzrušit, byla zpočátku překvapená, ale pak se jenom smála. A já se bál dalšího pokusu o intimní chvíli. Bál jsem se toho jejího pohrdavého pohledu,“ svěřil se týraný muž, který psychický teror považuje za horší než tělesné násilí.
K fyzickému násilí se ale žena často uchyluje také. Je sice pravda, že je to obecně tvor slabší a křehčí, ale možná právě proto to má snazší. Vrátit křehké bytosti facku totiž málokdo dovede.
Zákaz čistého prádla
Terorizující ženy velmi často prohledávají věci, kontrolují mužův mobil či mu určují denní harmonogram. Tito muži se také potýkají s falešným trestním oznámením, že jsou to oni, kdo týrají své polovičky. Zkrátka muži nevidí žádnou cestu ven. „Cítím velkou bezmocnost mu pomoci, trpí silnými depresemi a nevidím žádné východisko. Jeho manželka ho citově vydírá, nesmí si vzít ani po týdnu čisté prádlo, ale kdyby si ho vypral, tak ztropí scénu,“ popisuje jeden pisatel na webu a prosí o radu, jak pomoci svému známému.
Pomoc existuje
Ale jak z toho ven? Nejdříve musí týraný muž udělat první krok, a sice přiznat si to. Pak může kontaktovat například Intervenční centrum pro ohrožené osoby v Praze 8 (telefon 281 861 580) nebo se obrátit na linku DONA pro osoby ohrožené domácím násilím (telefon 251 511 313) či na některou poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Týraní muži mohou najít podporu také na četných internetových stránkách, kde se píše, že se podle hodnověrných průzkumů na domácím násilí podílejí ženy zhruba stejnou měrou jako muži (ve 49% párů se tlučou oba, ve 27% bije muž ženu a ve 24% mlátí žena muže). Adam sílu opustit svou ženu našel až poté, co ho zfackovala před jejich synem. V tu chvíli jsem se styděl. Hrozně moc. Nefackovala mě nijak silně, vlastně to bylo jen takové lehké proplácnutí. Ale bolela mě moje důstojnost,“ vysvětlil Adam.
Proč to ženy dělají?
- potřebují vyjádřit emoce
- vyžívají se v tom, když dostanou partnera na kolena
- chtějí získat pozornost, které se jim nedostává
- potřebují získat kontrolu nebo autoritu
- vrací úder za minulé ublížení
- mají samy strach, a tak útočí