Václav je muž mnoha tváří. Je to herec, textař i hudebník. Nosí boty normální, i ty na podpatcích. Postavu neřeší, protože mu přidává na komičnosti, sbírá staré autobusy… A víte, kdo Koptovým nosí vánoční dárky? Ježíšek to není!
Text: Adéla Hálková
Že je Vašek Kopta pohodář, vím skrze jeho neteř Klárku a její rodinu už léta. S Vaškem jsme se sešli v jeho domě na Hanspaulce...
Kde ukrýváte všechny ty své autobusové propriety?
Ty mám nahoře v pracovně, ve svém království, což je místnost, která tady kdysi sloužila jako pokoj pro služku. Tam jsem nakonec byl svýma blondýnama vykázán já. A právě tam schraňuju sbírku autobusů, kterých už je kolem padesáti, tedy těch originálních modelů. Tam mám i slavný volant z RTO atd.
A volant je váš nejcennější kousek?
No, nejvíc peněz jsem utratil asi za originální uniformu ČSAD po nějakým autobusákovi, ta stála kolem 3500 Kč. V perfektním stavu! Tu si beru na Štědrý den...
Takže ke Koptovým nosí dárky autobusák?
To už asi neudělám, protože se pak se mnou nebavila ani jedna z mých žen. Říkal jsem: „Děti, za chvíli bude nadílka, běžte se hezky obléknout!“, holky si vzaly šaty, manželka smažila a já se chopil uniformy. Myslel jsem si, že je to dobrej fór, ale viděl jsem z reakcí dcer, že to nějak nepochopily správně a že se za mě hodně styděly. Trochu jsem tím narušil ten ladovskej kolorit Vánoc.
Máte nějaké jiné záliby, kromě autobusů? Stejně speciální?
Teď už si všichni myslí, že jsem naprostej úchyl. Já teď nemám na nic čas. Když máme volno, tak jezdíme s manželkou na kole, vyrážíme na výlety po okolí, máme oblíbené trasy, které volíme podle toho, kolik máme času. A máme velikou zálibu – žrádlo! Ale je to nespravedlivý, poněvadž moje žena má v podstatě stejnou spotřebu jako já, ale má tu výhodu, že se jí to neodrazí na váze. Mně teda jo!
Jídlo! Když jsem se ptala vaší rodiny, co na vás mají nejraději, tak zmiňovali, že jste srdečný, strašně upřímně se smějete a dobře vaříte. Vaříte i pro rodinu?
Kdyby na to přišlo, tak uvařím i pro regiment, to už je věc dávkování. Ale mě baví speciální kousky, krmit každý den děti by asi nebylo pro mě, ale to pro žádnýho chlapa, my si z toho uděláme obřad, otevřeme víno... Nevyžívám se v tom, že udělám bordel v kuchyni, dotáhnu věci do konce. Kachní roláda v mém provedení, myslím, patří mezi gurmánský zážitek.
Vašku, jaká je vaše oblíbená role, vy umíte výborně ztvárnit i role ženské…
Polednice – ano, tu jsem měl moc rád. Ze dvou důvodů, že se mi podařilo překonat obavu z mého předchůdce Josefa Dvořáka, což je výjimečný komik a bohem nadaný herec. Měl jsem trochu obavy nastoupit po někom tak skvělém a stejně lidi říkají, Pepa byl Pepa, ale my jsme to udělali zase trochu jinak, do travesti – hraju v dámských šatech, nechal jsem si ušít boty na jehlových podpatcích, je to velmi bizarní Polednice.
Jak se cítíte na jehlových podpatcích?
Blbě, pochopitelně. Dělat s metrákem modelku, to je problém, a nechápu ženy, které v tom tráví život. Já jsem na tom jevišti zhruba 20 minut a bolí mě lýtka, jako kdybych vylezl na Sněžku bos, to je taková bolest... Polednice se teď třičtvrtě roku nehrála, ale od listopadu Kytici znovu nasadíme a teď jen trnu, abych se narval do těch dámských šatů, po té pauze. Naštěstí jsou strečový! Mám tu výhodu, že u mě to neznamená ohrožení kariéry, naopak mi přijde, že se tím zvýrazňuje moje komičnost. V divadle a ve filmu je tenhle typ celkem žádaný, já jsem vlastně našel díru na trhu! Krasavců a lidí, kteří dbají o figuru, je hodně, ale mít správnýho bodrýho týpka, lidovou postavu, těch zase tolik není. Takže se obávám, že když se zatnu, a já to umím, před pár lety jsem shodil 25 kilo, bez nějakého umírání, jenom jsem změnil jídelníček... Ale zas hodně kamarádů mi říkalo: „Čoveče, dobrý, ale není to ono, Radek Převrátil už z tebe nebude – ten klučina anorektickej, spíš vypadáš, že jsi hodně nemocnej,“ což mě vyděsilo, tak jsem úspěšně využil JOJO efektu a za chvíli jsem byl tam, kde jsem začal...