Tak to jsem už prožila. Ale kdy? Mám pocit, že přesně toto jsem zažila, slyšela, viděla. Do puntíku to samé. Takzvané déjà vu zakusilo přes 70 procent lidí a stále provokuje vědecké pracovníky, kteří si s tímto jevem nevědí rady.
Text: Alžběta Bublanová
Výraz déja vu pochází z Francie a v překladu znamená ‚již viděno‘. Déja vu se vztahuje na všechny smysly. Tedy nejen na to, co vidíme, ale i na to, co třeba cítíme nebo chutnáme. Jev je to velmi prchavý a náhodný. Máme pocit, že jsme danou chvíli už někdy prožili, přitom víme, že se nic takového v minulosti nestalo. Poprvé tento termín vyslovil francouzský psycholog Émile Boirac v roce 1876 a později popsal v knize Budoucnost psychologických věd. Od té doby se pojem déja vu zpopularizoval natolik, že ho používáme nejen v běžném životě, ale stal se také součástí uměleckých děl. Např. ve filmu Tonyho Scotta s názvem Déja vu je hlavní zápletkou pozoruhodná časová smyčka.
Co je na déja vu tak přitažlivého? Možná je to právě to tajemství, které tento jev obestírá. Vědci už sice přednesli několik vysvětlení, ale co zjistili, je zatím jenom špička ledovce.
Kouzlo je pryč, jde jen o pomalejší hemisféru
Jeden z výkladů se opírá o mechanické procesy v mozku. Nejde tedy o žádnou romantickou záhadu, ale o chladné vysvětlení založené na špatné synchronizaci mozku. Každou informaci vnímáme totiž levou i pravou hemisférou zvlášť, ale když se jedna hemisféra opozdí, pošle signál do mozku později a my dostaneme informaci dvakrát za sebou, ale mozek už nedokáže rozpoznat, zdali jde o vjem, který zažil před vteřinou či před půl rokem, a déja vu je na světě.
Reakce mozku na podobnou situaci
Dalším z vysvětlení je určitá podobnost současnosti se vzpomínkami. Mozek si právě prožitou chvíli spojí s již prožitou situací, která byla velmi podobná, a mozek si obě události srovnává. Jde tedy o jakousi reakci paměťového systému mozku na dávný prožitek s podobnými prvky, jaké se nacházejí i v současné události. Může jít například o restauraci, jež vám připomíná jinou, kterou jste v minulosti navštívili. Podle různých průzkumů dnešní vědci už vědí, že lidská paměť je tvárná a přizpůsobuje se. Když si situaci rekonstruuje, doplňuje si do události jevy, které se sice nestaly, ale ze zkušeností minulých zážitků by do příběhu patřit mohly.
Mozek génius: ví, co se stane
Objevily se ale i různé výklady v oblasti parapsychologie, která přiznává možnosti jakési předzvěsti. Nejde ovšem o věštění budoucnosti v pravém slova smyslu, ale o naplnění hypotézy našeho mozku o budoucnosti. Znamená to, že mozek na základě dostupných indícií analyzuje situaci a předvídá další události. Pokud se tak opravdu stane, cítíme to jako vzpomínku.
Brněnští vědci: je to chyba v nervové soustavě
Nemalým průlomem v celé záhadě se stal pokus na jaře roku 2012, kdy čeští vědci Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity (CEITEC) ve spolupráci s Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity zkoumali na 116 dobrovolnících fungování déja vu pomocí magnetické rezonance a našli odlišnosti v množství šedé hmoty v té části mozku, kde vzniká paměť. Jedná se o malou část na vnitřní straně spánkových laloků, tzv. hippokampus, který připomíná tvarem mořského koníka. „Tyto části byly menší u těch jedinců, kteří zažívají pocit déja vu, v porovnání s těmi, kteří tento zážitek nikdy neměli. Podrážděním hippokampu vzniká právě pocit déja vu,“ vysvětlil hlavní autor výzkumu, profesor MUDr. Milan Brázdil, Ph.D. Hippokampus je citlivý na různé vlivy, a proto pocit déja vu souvisí i s nedostatkem spánku či se stresem. Velikost hippokampu je sice dána geneticky, ale může se v průběhu života měnit a má na ni vliv už zmíněný stres. Například ženy po porodu zažívají déja vu daleko častěji.
Epilepsie a déja vu
I když zní déja vu magicky, někteří lidé zažili spíše jeho tvrdou realitu. Podle profesora Brázdila zažívají epileptici déja vu běžně a to právě na začátku svých záchvatů. Ve zdravém mozku se tedy během déja vu dějí podobné procesy jako při epilepsii. „Zřejmě se jedná o určitou drobnou chybu v systému, způsobenou vyšší dráždivostí hippokampu. Ta je pravděpodobně způsobena změnami, ke kterým došlo v průběhu vývoje nervového systému,“ vysvětluje Brázdil.
Déja vu ve snu
Někteří odpůrci logického vysvětlení tohoto záhadného jevu vidí objasnění déja vu pomocí snů, a to konkrétně lucidních, tedy řízených snů. V těchto snech si totiž jedinec může nacvičit reálné situace, které se pravděpodobně stanou. Věštecké sny jsou také zahaleny tajemnem, ale i to se různí odborníci snažili osvítit rozumem. Rakouský psychiatr Sigmund Freud a švýcarský psycholog Carl Gustav Jung zastávali názor, že při snění odkryjeme nevědomé informace, o kterých během bdění nepřemýšlíme, ale které se týkají něčeho, co právě prožíváme. Událost ze snu se sice potom stane, ale jde jenom o logické vyústění děje. Racionální vysvětlení můžeme nalézt i u snů, ve kterých se nám zdá o budoucnosti našich blízkých. Někteří jedinci jsou totiž natolik citliví, že dokážou podvědomě vnímat problém druhých a dopad toho problému se jim může zjevit ve snu. Patrné to může být například u zdravotních problémů, které vyústí v převoz do nemocnice či v propuknutí těžké choroby.
Vše je možné
Některá vysvětlení záhadného jevu již prožitého nejsou zase až tak poetická a nemají nic společného s nadpřirozenem, ale pravda je, že déja vu je zatím hodně neprobádané, a tak je možné, že je všechno jinak. A že už jste něco takového někdy četli... ♥