„Hele, mně se tam vlastně ani moc nechce,“ ošívala se nedávno kamarádka Bára, když jsme spolu měly vyrazit na večírek, kde mi měla představit svého nezadaného kamaráda.
Text: Eva Finsterlová
Foto: Shutterstock.com
A to mi ještě před pár dny připomínala, abych na to určitě nezapomněla. Ten den mi sice řekla, že mi to sluší, ale na večírek mě nakonec vzít nechtěla. Prý už nemá náladu. A taky si včera nestihla udělat manikúru a umýt si vlasy. A tak jsme si daly kafe a šly domů. O pár dnů později jsem potkala Báru náhodou ve městě. Měla jsem na sobě staré džíny, byla nenalíčená, vlasy stažené do drdolu a celkově se cítila pod psa. Bára mě ale lákala na drink do vinárny. Měla tam schůzku se svým přítelem Lukášem a určitě prý po práci dorazí i jejich nezadaný kamarád Patrik. Konečně nás seznámí! Zatímco jí to pekelně slušelo, já jsem vypadala, jako bych právě vylezla z popelnice. Odmítla jsem, i když mě uklidňovala: „Ále, vždyť seš v pohodě...“. A smířila jsem se s tím, že s Patrikem se už po několikáté nesetkáme.
Zbytečná žárlivost
Problém je totiž v tom, že by nás musel seznámit Bářin přítel Lukáš. S tím jsem se viděla jen jednou, a protože máme podobný hudební vkus, zapředli jsme tehdy na to téma zcela nevinný hovor. „Ty jsi strašně podobná jeho bejvalce, proto se mu líbíš,“ dozvěděla jsem se ještě ten večer od opilé Báry. Neměla jsem ani v nejmenším pocit, že bych se jejímu Lukášovi líbila. A chudák Lukáš byl na tom bezpochyby úplně stejně. A teď, když Báře sám navrhl, že by mě představil svému ‚opuštěnému‘ kamarádovi, jsem v háji. Pozvání od Báry totiž zpravidla dostanu na poslední chvíli, když se mi nikam nechce... Bára je přitom skvělá holka a známe se léta. Je krásná, bystrá, inteligentní, a když spolu jdeme po ulici, jsou to její blond vlasy a dlouhé nohy, co přitahují mužské pohledy. Jenže, běda těm, na které se její Lukáš usměje!
Trable mezi ženami
Podobně mě před rokem dostala i další spřízněná kamarádská duše, která mi dohazovala bývalého kolegu, ale nakonec z ní vypadlo, že: „Martínek je taková platonická láska. Já nevím, jestli by mi vlastně nevadilo, kdyby někoho měl. Asi bych trochu žárlila...“ „To jste vy ženský!“ konstatoval můj kamarád Honza, když jsme probírali jeho kolegyně v práci. Naneštěstí pro něj se stal jejich nejoblíbenější vrbou, ke které chodily jedna na druhou ‚donášet‘. „Chodíte spolu na kafíčka a tváříte se jako nejlepší kamarádky, ale zároveň byste se nejraději sežraly! A stačí k tomu, aby někdo jedné pochválil šaty, měla bohatšího chlapa nebo se jí něco povedlo... Hned mají ty druhé jedovaté řeči. Tohle fakt nepochopím.“ Začínám nad Honzovými slovy přemýšlet. Madeleine Albright asi moc dobře věděla, o čem mluví, když jednou prohlásila, že existuje speciální peklo pro ženy, které nepomáhají druhým ženám. Řevnivost a konkurence u ženského pokolení není ničím novým, ale smutné je, když se nevyhne ani přátelství. Jako třeba, když mi kamarádka Vendula na večírku pošeptá, že ty šaty, co má na sobě Veronika, si původně vyhlídla ona, ale Veronika ji přesvědčila, že jí nesluší. Nebo když jedna známá ze seznamu hostů na své narozeniny vyškrtne ‚příliš hezkou‘ kamarádku, protože je nebezpečí, že by se mohla líbit jejímu novému příteli...
Máme my to zapotřebí?
Vážně na sebe nežárlíme, jen když si myslíme, že nad tou druhou ‚máme navrch‘? Pokud je to většinou tak, pak si o to víc budu vážit těch, které svoje ženské okolí neselektují podle toho, jak moc přitažlivé nebo úspěšné si v jejich společnosti připadají. Jeden nejmenovaný psycholog mi řekl, že nejlepší kamarádství mezi ženami takřka neexistuje. Prý proto, že málokterá má ‚ty koule‘ na to, aby přežvýkala úspěch nebo přednosti té druhé. Nechci se tu vytahovat, ale upřímně můžu prohlásit všechny své kamarádky za opravdové krásky, které jsou navíc inteligentní a ve svém oboru velmi úspěšné. Abych byla přesná, jsou to právě ty typy, vedle kterých jste na ulici nebo v baru naprosto neviditelné a v práci se jim většinou podaří, na co sáhnou. A já jim to vážně přeju! A dokonce se s nimi hrdě ukazuju! A pokaždé je se vší parádou předvádím i svým partnerům! Tak vám nevím, ale jestli má ten psycholog vážně pravdu, asi jsem chlap! ♥