Mýtomanie je psychická porucha, která se projevuje patologickým lhaním. Jak ale poznáme, jestli máme tu čest s mýtomanem, a nebo stojíme tváří v tvář klasickému ‚pohádkáři‘? Komu Už nemůžeme věřit nos mezi očima ani ty oči?
Rodiče odjeli na dovolenou, a bez mé maličkosti! Snad nikdy nezapomenu na onen slastný pocit neutuchající svobody. Želízka, která mi před odjezdem nasadili, měla nápis ‚babička‘, ale protože ta už tehdy, jak to tak u starých lidí bývá, moc dobře neviděla ani neslyšela, získání klíče k milované svobodě bylo úkolem přelehkým. A tak jen co rodiče vzali pláže útokem, chopila jsem se své ‚milované‘ kytary a odnesla ji na prázdniny do vlhkého sklepa. Čekala jsem, co se stane. Prostředí, jež bylo vyhovující tak maximálně pro skladování domácích marmelád, si ku-po-di-vu! s dřevěnou kytarou vůbec nepadlo do oka. A tak se stalo, že po dobu rodičovského dovolenkování se mi celá přední strana kytary odchlípla od těla a já celá uplakaná (štěstím!) s rodiči polemizovala, jak asi mohla v mém pokoji, v obalu, jen tak ztrouchnivět, když jsem na ní tak poctivě hrála! Malá lhářka, co vám mám povídat. Lhaní je, a dnes už to můžu říct bez zardění, pro určitý věk dítěte charakteristické.
Děti předškolního věku jsou extrémně pravdomluvné. Mnohdy ale nedokážou rozeznat realitu od fantazie a zde se poprvé setkáváme s pojmem bájivé lhaní. Fantazie u dětí pracuje nejvíc ve věku kolem čtyř let. V těchto případech děti zcela běžně spí v posteli s vílami, jejich nejlepší kamarád je skřítek a v obchodě s hračkami pracuje překrásná princezna. U malých dětí je tento stav považován za normální, pokud však přetrvává ještě na základní škole, odborníci již hovoří o poruše. V případě mé kytary se samozřejmě nejednalo o lhaní bájivé, šlo o záměrný podvod, kterým jsem terminologií psychologů apelovala na zbožné přání – uložit kytaru do ‚futrálu‘ navždy! Pokud tedy vaše dítě stále bájí a je starší sedmi let, je třeba zjistit příčinu takového stavu.
Lhaní jako droga
Bájivou lhavost neboli mýtomanii definoval v roce 1891 německý psychiatr Anton Delbrock. Jedná se o stav, při kterém má člověk neustálou potřebu vymýšlet si nejrůznější příhody a zážitky. Mýtomani na rozdíl od lhářů a podvodníků nelžou ze zištnosti nebo s úmyslem někomu uškodit, ale lhaním se snaží dosáhnout určitého respektu a uznání, kterého by podle jejich soudu vlastním – pravdivým počínáním nedosáhli. Takoví lidé trpí nedostatkem sebevědomí a vymýšlení pohádek, v nichž jsou hlavními postavami oni sami, se stává jejich každodenním rituálem, i víc – drogou!
Dnešní psychiatrie řadí tuto na první pohled neškodnou poruchu mezi nejsložitější fenomény klinické praxe. Mýtomanie se obtížně diagnostikuje i následně léčí... Bájiví lháři jsou mistři příběhů, velmi nebezpečný může být takový druh lhavosti v kauzách domácího násilí, kdy žena nebo muž dokážou situaci popsat tak věrohodně, že jí uvěří nejen jejich okolí, ale také oni sami.
Nevěrní muži – bájiví lháři nebo pohádkáři?
V partnerských vztazích používáme tak zvané milosrdné lži – lžeme, abychom ostatním lidem neublížili. Lžeme, abychom si zachovali tvář, ze začátku se jedná o lži s pozitivním dopadem. Například zjistíte, že váš partner místo lekcí angličtiny, které si tak usilovně vydobyl u svého nadřízeného, koná jiné, pro váš vztah neohrožující aktivity. Zkrátka po pár hodinách zjistil, že je řeč s knedlíkem v krku nad jeho síly, a tak v práci zůstává o to déle, vám ale vypráví, co všechno se už naučil a jak je při hodinách aktivní. Můžeme v tomto případě mluvit o bájivém lháři?
Psycholožka Michaela Fialová uvedla na serveru Lidovky.cz: „Je otázkou, jestli vymýšlení chlapů v partnerských vztazích je bájivá lhavost, nebo druh obranného mechanismu. Pokud totiž prožijeme nějakou traumatickou událost, tak představa, že ji prožijeme znovu, může být pro naši psychickou rovnováhu velmi ohrožující.“ Lhaní ve výše zmiňovaném případě je náš obranný mechanismus – bráníme se jím prožívání úzkosti i pocitu selhání. Na řadu přichází nevěra – je-li vám partner nevěrný a vymlouvá se na bájivou lhavost, je kromě nevěry ještě něco v nepořádku. V tomto případě jde o pouhé zneužívání psychiatrických pojmů. Podle psychologů nemají lži nevěrných mužů s bájivou lhavostí nic společného. Ta je totiž charakterizována tak, že událost, která se již stala, bude mýtomanem přetvořena do jiné podoby, jíž bude následně sám věřit. Nevěrník ale jen zapírá skutečnost. Zatímco tedy bájivá lhavost není vědomou lží, zapírání nevěry ano.
Odhalení není snadné
Dostatečná komunikace, ale také pomoc odborníka odhalí, zda se ve vaší blízkosti pohybuje mýtoman nebo lhář. Příčiny ‚obyčejného‘ lhaní ale také není radno podceňovat. Většinou za nimi najdete hlubší pozadí, které vyžaduje práci s psychologem.