Úspěšný a vlivný muž ví, že k přijatelnému společenskému statusu je nezbytná věrná a hodná manželka a image milujícího a starostlivého otce. A při neformálních setkáních s kolegy-kumpány se v posledních letech jen stěží může obejít bez doprovodu reprezentativní milenky...
Cože? Mít jen manželku? K smíchu! Jinými slovy, muži, kteří si mohou milenku dovolit, by ji dle současných nepsaných společenských pravidel mít zkrátka měli. Tedy, měli by ukázat, že na ni mají obě FF (fyzičku i finance). Opak je téměř nepřípustný, neřku-li trapný. Všichni přece vědí, že jsou „holky, s nimiž se muži žení,“ a „holky, s nimiž se chodí / spí.“ Manželka má zpravidla již dané povinnosti i privilegia. To tedy znamená, že od ní po jistém čase muž nemůže (či raději už ani nechce) vyžadovat zvrhlé praktiky, na které dostává chuť při pohledu na svou sekretářku. Manželka je přece slušná žena, od zvrhlostí je tu nemravná milenka, které není nic svaté – manželství nevyjímaje. Za to zase ona dostává lepší dárky a více pozornosti.
Zní to sice ošklivě, ale ve vyšších společenských kruzích se tento model v posledních letech docela slušně uhnízdil a podle všeho si na něj začínáme opět zvykat. Opět píšu proto, že jej praktikovali již králové a vysoce postavení šlechtici (ty ale mnohdy omlouval fakt, že si manželku nemohli vybrat sami). Co omlouvá dnešní polygamisty? Těžko říct.