Jsou přemýšliví a váží každé slovo. Introverti vás možná na první pohled neohromí, ale o to víc úžasných pokladů najdete v jejich nitru časem. V západní společnosti, která mnohdy přeceňuje první dojem, nemají právě na růžích ustláno...
text: Klára Doubková
Moje kamarádka byla nedávno po pěti letech dřiny v jedné nejmenované nadnárodní společnosti opět vržena do bouřlivého světa personálních agentur, inzerátů a výběrových řízení. U pohovorů si několikrát v různých obměnách vyslechla formulku: „Hledáme někoho otevřeného a komunikativního,“ přičemž náplň oné pracovní pozice obnášela hlavně nekonečné vyplňování tabulek, které by ve skutečnosti zvládnul i zarytý samotář. Proč dnešní společnost tolik baží po extrovertech, když i introvertní typy osobností mají hodně co nabídnout?
První dojem někdy mate
Moje kamarádka už coby dítko školou povinné potřebovala určitý čas k tomu, aby se začala mezi neznámými lidmi chovat suverénně, a dodnes v nové společnosti (například před personalistou při pohovoru) zrovna nehýří žoviálností. Prostě hloubavá, tak trochu stydlivá introvertka. Patrně i proto si nesčíslněkrát přečetla e-mail od potencionálního zaměstnavatele obsahující větičku: Vybrali jsme jiného uchazeče. A to i přesto, že několik let zastávala poměrně náročnou pracovní pozici, disponuje vysokoškolským diplomem, plynně ovládá angličtinu a francouzštinu a nabízenou práci by patrně zvládala levou zadní.
Západ versus východ
V západní společnosti býváme mnohdy svědky přeceňování extrovertních rysů, jako je energičnost nebo komunikativnost. Přitom introvert, který při prvním setkání nechrlí romány na pokračování, může po počátečním ‚otrkávání‘ s novým pracovním týmem komunikovat mnohem líp než upovídaný suverén, který zásadně nikoho nepustí ke slovu. Jenže euroamerická civilizace cení velmi vysoko extrovertní vlastnosti, jako je schopnost rychle reagovat a působit bezprostředně. A možná i proto mají v nejrůznějších testech subjektivního pocitu štěstí extroverti zpravidla lepší výsledky než introverti, kterým je často od dětství necitlivým způsobem předkládáno, aby se snažili být otevřenější. Výsledkem bývá bohužel nižší sebevědomí introvertů. Ve východních kulturách je však situace jiná a zahloubaný, do sebe obrácený typ osobnosti je ceněn velmi vysoko a tlak na to, aby se ‚přeučil‘ na extroverta, tu rozhodně není tak silný.