Nákup v hypermarketu připomíná výpravu našich pravěkých předků sběračů. Nejdříve abychom se naučili, co je jedovaté a co jedlé, pak se poprali s jinou tlupou o zboží ve slevě. U pokladny pak provedeme oběť božstvu mamonu.
Text: Tomáš Popek
Potraviny se za poslední dobu značně změnily. Slovo “potravina” je až příliš honosné pro to, co by naši dědové nedali ani dobytku. Toto krmivo je vyráběno pouze za účelem zisku a kvalita je naprosto nepodstatná. Jogurt nemůže být jogurt, protože by nevydržel několik týdnů. Když se dříve vyráběl v okresní mlékárně, až tolik nevadilo, že byla trvanlivost dva dny. Dnešn mléční cestovatelé musí vydržet podstatně déle. Aby se dostal průměrný jogurt do vašeho obchodu, musí urazit, resp. Jeho součásti, 1420km. Mléko od české krávy se veze do Německa, Belgie či Holandska ke zpracování. Přidají se součásti s Francie, Španělska a Itálie. Finální produkt se umístí do kelímku z Rakouska a uzavře víčkem z Dánska. Kvalitní zboží se prodá v západní Evropě, nekvalitní putuje zpět do ČR a na východ Evropy, kde se prodá za cenu zboží kvalitního.
Jídlo nebo jed?
Cena potravin neustále stoupá, jejich kvalita má však trajektorii opačnou. Pokud je vámi kupovaná potravina pouze nekvalitní, je to ještě celkem výhra. Ohromné množství úřady schválených potravin je zdraví ohrožujících. Když se podívám na složení potravin, přestávám se divit příznivcům konspiračních teorií, že věří existenci plánu na redukci populace Země. Takový aspartam, neurotoxin vyvinutý jako bojová látka, se dnes běžně používá, jako sladilo v tisících potravinách. EU to bez problémů schválila. Umělá sladidla obecně patří k největšímu svinstvu, co lze v potravinách nalézt. I cyklamáty vyráběné synteticky přidáním louhu sodného nebo hydroxidu vápenatého docyklohexylaminu, který se používá jako přípravek proti hmyzu a korozi, nebo při výrobě plastů, a sacharin jako vedlejší produkt z uhlí, popř. synteticky vyráběný z toluenu nejsou zdraví zrovna prospěšné. Člověk si říká, kde jsou ti úředníci, co nám zakazují domácí zabíjačky, aby ochránili zdraví nás a našich sousedů. Když jde o nadnárodní korporace, najednou žádnou snahu nevyvíjejí. Za současného systému, pokud máte pořádnou lobby a dostatek peněz, vám schválí i chemickou zbraň jako naprosto bezpečnou přísadu do potravin, ale běda, kdybyste dali sousedovi ochutnat jitrnici!
Řetězce smrti?
Přitom produkce vlastních potravin je asi dnes jediná možnost, jak se vyvarovat konzumaci všech těch imitací masa. Jak jinak nazvat bůček, na jehož obalu je hrdě napsáno, že obsahuje 80 procent masa. Je to sice pořád více než špekáčky obsahují pouhých 5 procent, ale i tak to důvěru nevzbuzuje. Když k tomu přidáme fakt, že pracovníci řetězců mají přikázáno přelepovat dobu trvanlivosti, výsledkem výpravy nezkušeného sběrač bývá něco podivného s nízkým obsahem tuku, vysokým podílem éček a plísní jako bonusem. Zdá se, že jednou budeme vnoučatům vyprávět, jak tenkrát ještě existovalo jídlo, na kterém jste si pochutnali. Zatím totiž mílovými kroky míříme k děsivé vizi filmu Soylent Green. Zatím nevědomě konzumujeme jen zdechlá zvířata. Kdy nám do svých potravin naši sousedé z Polska přidají i jejich nebožtíky těžko říct. Jediné štěstí, že jsou tak silně věřící a k podobnému kroku by se kvůli víře pravděpodobně neodhodlali.