Na začátku čtení tohoto nového seriálu se dostáváte do role Nea z filmu matrix, jen se je namísto polknutí modré a červené pilulky třeba rozhodnout, jestli raději stránku otočit, žít v důstojné nevědomosti a za nejdůležitější věc na světě považovat velká ňadra a malé pozadí, nebo rozbít bariéru virtuální reality a poznat skutečný svět.
Text: Tomáš Popek
Většina lidí si myslí, že sledováním zpravodajství se dozví hodně o tom, co se děje u nás či ve světě. Nikdo však nebere v potaz, že novináři jsou prodejnější než spoře oděné slečny u silnice v Dubí. Stačí být trochu pozornější a všimnete si, že reportáž je postavena tak, že už nám říká, co si máme myslet. Něco se zamlčí, fakta překroutí, nebo se přímo lže. Alternativní zpravodajství je díky internetu snadno dostupné. Největším šokem asi bude to, že neexistuje souboj dobro versus zlo, ale ve skutečnosti je to souboj prohnilých proti prohnilým a ti fiktivní stavitelé dobra jsou nakonec ještě horší než údajní záporáci.
Politici versus elity
Nejméně překvapivé bude zjištění, že žádnou zemi neřídí politici. Sociologové je označují za pomocnou elitu. Přívlastek pomocná je velmi důležitý. Oni o ničem v podstatě nerozhodují, ale jsou řízeni skutečnou elitou. Příslušníka elity nikdy v životě nepotkáte. Jde o uzavřenou společnost, o jakousi novodobou šlechtu. Její členové ovládají vedení politických stran, které pak řekne poslancům a senátorům, jak mají hlasovat. Pokud se někdo rád sebetrýzní, zná mechanismus z poslanecké sněmovny, kdy předsedové klubů stojí před lavicemi a ukazují svým ovečkám, jak mají hlasovat. Drtivá většina zúčastněných ani neví, o čem se hlasuje. Rozpolcení společnosti před volbami je víceméně zbytečné, protože se stejně nic moc nezmění. Publicista Gerald Celente říká, že politiku v USA dělají herci, kteří jsou příliš oškliví pro Hollywood.
Američtí hrdinové
Právě milovníci USA tak budou po přečtení zpráv v nezávislém zpravodajství zhrozeni asi nejvíce. Některé zprávy se vám budou zdát až neuvěřitelné, ale pro mnohé z nich jsou dokonce jasné důkazy. Pro začátek je dobré si najít třeba případ Manninga. Na internetu se dostanete k videu, které poskytl zhnusený příslušník americké armády veřejnosti. Jde o postřílení skupiny civilistů z amerického bojového vrtulníku. Video je i se zvukem, a tak je slyšet, jak si střelbu američtí ‚hrdinové‘ užívají (Haha..., great shot). Odzbrojující je kroužení vrtulníku nad bezvládnými těly a poznámka ‚nice‘. Když si říkáte, co může být horší, projíždí místem minivan s dětmi. Následuje další salva a komentář: „Right to the windsheild, haha.“ Jde sice o vraždu, ale souzen je jen ten, kdo na to upozornil, a hrozí mu 94 až 130 let, takže doživotí. Bohužel je ojedinělé pouze to, že to někdo vynese ven. Když to vidíte, nedivíte se rozlícenému davu, slibujícímu smrt Americe. V televizních zprávách však uvidíte jen ten dav lidí, kteří jsou označeni za islamistické radikály, ne-li teroristy, kteří se brání ‚šíření demokracie‘. Nepřítel zákeřně zaútočil, zatímco pokojně bombardovali město. Nejde jen o nechutné zahraniční aktivity, jako je likvidace zvolených vůdců nebo celých ekonomik. Cizí jim není ani podpora diktátorů terorizujících vlastní obyvatelstvo. Civilisty běžně zabíjí i americká armáda. Tato velmoc se v posledních letech blíží orwellovskému světu plnému sledování obyvatel a vytváření strachu z neviditelného nepřítele. Zajímavý je i plán nositele Nobelovy ceny za mír Baracka Obamy na posílení americké ekonomiky pomocí vývozu zbraní. V Americe mají obecně plnou hubu lidských práv a opakovaně kritizují chování Čechů k Romům. To, že ‚americké‘ produkty, jako je třeba oblečení nebo telefony, vyrábějí děti v Asii v továrnách připomínajících slepičárny, se prostě nezmiňuje a společnosti dál mají nehorázné zisky, protože náklady na značkové tričko, které vás v akci stálo osm stovek, jsou v řádu haléřů.
Kde spí vaše dítě?
Právě díky poznání života lidí ve světě možná přehodnotíte svůj pohled na život. Za zhlédnutí stojí cyklus anglického fotografa Jamese Mollisona „Kde spí děti po celém světě“. Rozdíly jsou velmi markantní. Drtivá většina lidí žije v Matrixu. Ne, že by byli v umělém spánku a stroje je využívali jako zdroj energie, ale žijí ve světě vytvořeném mainstreamovými médii. Ten se od reality významně liší. Koncept je jednoduchý. Virtuální svět je vytvořený tak, abychom tvrdě pracovali, za vydělané peníze vydatně konzumovali a hlavně co nejméně přemýšleli. ♥