Všechny to v hloubi duše moc dobře víme, přesto máme neustále potřebu něco si nalhávat do kapsy. A také do kapes našich kamarádek. Ty nám pochopitelně nezůstanou nic dlužné...
text: Eva Finsterlová
Pokud se muž ozve do tří dnů po schůzce, dá se to chápat tak, že – lidově řečeno – dělá fóry. Pravidlo tří dnů dodnes dodržuje poměrně mnoho pánů tvorstva, údajně proto, aby nevypadali zoufale. Když prý muž zavolá nebo napíše ženě ještě týž den či den poté, mohla by si podle něj myslet, že nemá, kde by bral. Nu, dobrá. Jenže, co když čekáte tři dny, pak týden a pak... Pořád nic? Proč nezavolal? Vždyť jste si tak skvěle notovali! Pravda je krutá, a pokud patříte mezi ufonky, které ještě neviděly film Až tak moc tě nežere, tak máte, milé dámy, domácí úkol. Neboť právě odtud pochází nejinteligentnější a nejprostší odpověď na otázku, která nás mnohdy tolik trápí: „Když vám chlap nezavolá, tak je to proto, že vám zkrátka zavolat nechce. A když se k vám chová, jako by vás měl v pr..., tak vás má doopravdy v pr...“ Prosté, že? Ne tak pro nás ženy, bohužel. Jeden známý nejmenovaný sexuolog kdysi řekl, že problém většiny žen, které si neustále vybírají nevhodné partnery, tkví v tom, že svou pozornost upírají na muže, kteří o ně nejeví zájem. Čím víc je ignorují, tím víc po nich ženy touží. (Jasně, působí to i obráceně, což jen dokazuje, že lovecký instinkt není zase tolik výsadní mužská záležitost. Nicméně, muži mají v podstatě biologické právo uhánět partnerku, kterou si zvolili k reprodukci. Naštěstí už se jí nemohou zmocnit násilím a odtáhnout ji za pačesy do jeskyně, jak tomu bylo v dobách pravěkých.) Ženy by si však podle expertů měly pro své vlastní dobro vybírat pouze z mužů, kteří se jim doopravdy dvoří či projevují jakýs takýs zájem.