Královna food porna
Když v 70. letech minulého století házela v americké televizi Julia Child vaječnou omeletou, klidně se objevila před kamerou v odrostlé trvalé, květované halence a pouzdrové sukni. Časy se ale mění. O čtyřicet let později už servíruje Nigella Lawson krvavé bifteky v přiléhavých sametových šatech a svůdně šeptá skrz rudé rty recept na přípravu jídla. Ne nadarmo se jí dostalo titulu Královna food porna. Televizní šéfkuchaři zažívají právě teď zlaté časy. Před kameru se může postavit každý, kdo rád vaří, anebo kdo umí jídlo báječně prezentovat. Profesionální úroveň totiž není zdaleka podmínkou úspěchu. Nigella, současná megastar britské kulinární scény, nikdy neprošla profesionálním kuchařským tréninkem. V roce 1998 vydala svou první knihu How to eat (Jak jíst), která tehdy zaznamenala fenomenální úspěch. Prodalo se 300 000 kusů a o dva roky později Nigella přichází s další knihou How to be a domestic Goddess (Jak se stát bohyní domácnosti). Od té doby chrlí knihy ve zběsilém tempu a natáčí televizní pořady. Její popularitou ovšem trpí soukromí, jak už to u známých osobností bývá. V létě ohlásila rozchod se svým manželem Charlesem Saatchim. Rozvedeni byli během sedmdesáti vteřin.
Vaření jako terapie
Ke kulinaření Nigellu přivedly těžké životní chvíle. Sexy brunetka říká, že právě vaření ji drželo nad vodou v dobách, kdy jí zemřela na rakovinu maminka, sestra a pak i první manžel. Začínala jako kritička knih a restaurací, mnoho let se živila jako novinářka na volné noze a přispívala do řady periodik. Intelektuální zázemí má gastronomie od svého vzniku. Na přelomu 18. a 19. století se především ve Francii začali uměním stolování zabývat také vědci. Jean Anthelme Brillat Savarin, francouzský filozof a autor knihy Fyziologie chuti (1825), má na svědomí okřídlený výrok: „Řekni mi, co jíš, já ti řeknu, jaký jsi.“ Francie zaznamenala obrovský rozkvět gastronomie už za renesance pod vládou Kateřiny Medicejské, původem Italky.
Sňatek Francie s Itálií se stal základním stavebním kamenem vysoké gastronomie. Kateřina si z rodného Toskánska přivezla do Versailles vidličku a tým florentských kuchařů, čímž položila základy aristokratické kuchyně. Záznamy z hostin ukazují, že královna servírovala šedesát šest krůt během jedné večeře a zasloužila se také o příznivé přijetí plodin z Nového světa. Díky ní jsou dnes brambory a rajčata součástí našich životů.
Šťastnější díky vaření
Psychologové považují rozkvět zájmu o vaření za ojedinělý fenomén. V době normalizace se kultivovaná gastronomie potlačovala, masové oblibě se těšily příručky typu ,rychle a chutně‘ nebo ,co dům dal‘. Ve společnosti 21. století představuje stolování důležitý rituální způsob, jak vyjádřit sociální identitu a citovou náklonnost k jiným. Vaření rozvíjí podle expertů kreativitu i schopnost kombinovat nebo plánovat. Navíc se zde pojí i příjemné s užitečným a chvíle strávené nad dobrým jídlem nás nabíjejí optimismem.