Známá autorka kuchařek pro dceru vychovává čtyři děti, píše novou knihu a běhá po lese, aby mohla sníst, co se jí zlíbí...
Text: Adéla Hálková
Se zalíbením jsem na vašem Facebooku sledovala, jak plníte každodenní prázdninové úkoly. Kde vznikl nápad ‚nechat se zmáčet kosatkou, najít správně označené Coca-Coly‘ a další? Kolik jste jich nakonec splnila?
Prázdniny mají být pro děti nejkrásnějším obdobím roku a měly by si je užít, co to jenom jde. Protože si jako spisovatelka můžu prázdniny udělat s nimi, už na konci školního roku jsme se všichni společně domluvili, že každý den prázdnin bude zvláštní. Že nenecháme uplynout jediný z třiašedesáti dní, aniž bychom nemohli říct, že jsme zažili něco pěkného. Díky tomu byl každý den prázdnin jiný, stále jsme se na něco těšili a rozhodně nebyla dlouhá chvíle. Protože zažít nudu - to by mělo vadit každému rodiči.
Prozradíte nám ten nejkurióznější úkol?
Úkoly vznikly z velké části předem na základě plánů, které jsme na léto měli. Ale i tak zůstal prostor na část spontánních nápadů, takže když jsme se třeba ze dne na den rozhodli, že neplánovaně navštívíme mořský svět s kosatkami, byl ten nejoriginálnější úkol na světě. Ta radost, jak na vás pět kosatek synchronizovaně cáká ocasními ploutvemi obrovské množství vody, se nedá popsat ani zachytit na fotografii.
Máte na svém kontě čtyři knihy a čtyři děti. Co vám dává, řekněme, více zabrat – výchova dětí nebo plození kilových knih?
Profesionální psaní je práce jako každá jiná, musíte ji udělat, i když máte pocit, že jste se dnes vzbudili bez tvůrčí nálady a nemáte světu co sdělit. Dá se na ni zvyknout a přizpůsobit se jejím požadavkům. Takže, pokud mě něco vyčerpává, tak děti. Dokážou člověka každý den překvapit stále novými pohledy na svět a novými výchovnými přístupy. Leckdy se od nich naučím hledat jednoduché tam, kde jsem viděla jen složité, a i to je svým způsobem vyčerpávající.
Abyste nakrmila šest hladových krků, musíte mít nutně nějaký (dobrý a efektivní) časový plán?
Ani ne tak plán, jako spíš pravidelnost. Děti potřebují rutiny, lépe se jim žije, když mají večeři každý den ve stejnou dobu, když chodí ve stejnou dobu spát a když po nich chci každý den ty stejné věci ve stejném pořadí. Nejde o to, být supermatka a zvládnout tisíc úkolů denně, ale o praktický přístup k povinnostem a radostem. Když každý den vyperu jednu nebo dvě pračky prádla, nebudu si logicky stěžovat, že musím o víkendu zdolávat hrozivou hromadu, a proto tedy nemůžeme jet na výlet.