Krize sebevědomí
Každý vztah je založen na vzájemné důvěře a u obou partnerů se předpokládá jistá dávka sebevědomí, dostatečná k tomu, aby si nepokládal otázky ve stylu: „Proč je taková kočka s takovým lůzrem, jako jsem já?“ Od takových sebepodceňujících postojů už je pak k fízlování telefonu kousek. Také jsem vypozoroval, že u chlapů mají tendenci lézt do telefonu zejména ti, kteří se podceňují v sexuálním životě s danou partnerkou. Jinými slovy, pokud mi, ješitovi, nedá partnerka zažít pocit, že jí to dělám nejlépe na světě, pak to s mým sebevědomím půjde dolů a budu mít tendence podezírat. Je zajímavé, že pro jednu ženu je muž supermilenec a pro jinou je tentýž chlap ňouma. Myslím, že obdobné to bude i u žen. Tak snad si, přátelé, pojďme najít toho, pro kterého budeme bozi a bohyně. Proč máme zůstávat ve vztahu, který nás přivádí k sebepodceňování. Ve vyrovnaném vztahu se budeme cítit lépe a nebudeme mít tendence ubližovat druhým ani sobě. V sexu nám žádné čtení cizích sms nepomůže. Jak vidno, těch faktorů, které nakonec vedou k něčemu tak hloupému, jako je porušování soukromí, je bohužel spousta...
S lezením do telefonu je to jako s chlastem. Jak s tím začnete, už s tím neskončíte. Ano, budete si to pravděpodobně vyčítat, ale stane se z toho taková svého druhu vaše životní jistota. Doporučuji to tedy dělat stejně jako s tím pitím, tedy vyhýbat se příležitostem. Partnerův telefon musí pro nás být tabu stejně, jako je flaška pro abstinujícího alkoholika. Znám dokonce případ, kdy se partneři dohodli, že nebudou své telefony nechávat volně ležet. Nač provokovat. Příležitost přece, jak známo, dělá zloděje.
Co mohu takovým chováním ztratit? Sebeúctu, úctu partnera a vztah či manželství, a to nejen v případě, že na něco přijdu. Vždyť takto vysloveně partnera odháním a podřezávám vztahu větev. Možná si říkáte, že vy byste to nikdy neudělali. Nikdy neříkej nikdy. Navíc mám-li sklony k takovému jednání, mám samozřejmě i sklon lhát sám sobě a takové své konání z mysli vytěsnit, zapřít ho i sám před sebou. Nebo si řeknete, tak ještě jednou, ale už naposled. Kolik těch naposled už bylo a kolik jich ještě bude, než se větev zlomí? Co mohu takovým chováním získat? Obávám se, že kromě ostudy a výčitek svědomí zhola nic. Mám pocit, že obsah partnerových sms tak trochu spoluvytváříme i my. Tak na co je číst? Stačí je hezky psát.