Hana Vagnerová se ve filmovém světě pohybuje už dlouho. Diváci ji milují jak v retro soup opeře Vyprávěj, tak i v akční detektivce na motivy skutečného příběhu - Expozitura.
text: Kristina Kitti Nedvědová
Hana Vagnerová
Po studiu na DAMU se pražská rodačka zviditelnila účinkováním v televizních seriálech jako např. Horákovi, Kriminálka Anděl nebo Expozitura. Zahrála si i v několika filmech – Chyťte doktora, Bathory a letos se v kině objeví v režii Jana Hřebejka ve snímku Zakázané uvolnění. Hraje na několika divadelních scénách (Rubín, ABC, Rokoko, Divadlo v Řeznické) a také na Letních shakespearovských slavnostech.
Hana se snaží vybočit ze stereotypů seriálového žánru. A tak se letos objeví v nezávislém celovečerním filmu ‚na jeden záběr‘ Hany a nebo v Hřebejkově Zakázaném uvolnění.
Máš za sebou velmi produktivní rok. Kromě toho ti také bylo třicet, což pro mnoho žen znamená jediné – stres! Jak se cítíš teď na jaře a co zpětně hodnotíš v minulém roce jako největší prožitek či zážitek?
Je pravda, že minulý rok byl vážně hodně zajímavý. Měla jsem spoustu krásný práce! Třeba v Rubínu s režisérkou Adélou Stodolovou na hře Poslední papež, vyzkoušela jsem si také, jaké to je odehrát čtyřicet pět představení za sebou v Shakespearovských slavnostech. Splnil se mi sen a podařilo se mi zrealizovat divadelní projekt, skvělou hru Smrt a dívka, začala se točit Expozitura... Takže za minulý rok jsem ve všech směrech moc vděčná.
Je asi složité pro herečku v tak malé kotlině, jako jsou Čechy, bourat nějaké mýty o sobě samotné. Být seriálová herečka je už téměř nálepka, co pro tebe znamená účast na projektu Hany?
Je to tak, ale myslím, že to povědomí o sobě může každý změnit. Pro mě bylo i důležité, že jsem se začala věnovat více divadlu, ať už na Vinohradech, v Rubínu, nebo třeba právě v Roxy. Vymyslela si svůj projekt možná taky právě proto, abych ten dojem seriálové herečky trochu poupravila. Já mám seriály ráda a hodně jich i sleduji. Akorát u nás je škoda, že u natáčení seriálu není skoro na nic čas a všechno se to dělá za běhu. Expozitura je obrovská výjimka, ale jinak platí, že na filmu je na všechno daleko větší klid. Proto jsem byla ráda, že jsem se dostala i k natáčení filmu Hany, který považuju za strašně odvážný a aktuální. Práce na něm byla fantastická. Dva měsíce jsme zkoušeli v tělocvičně jak na divadelní hru, takže každý měl dost času se se svojí rolí seznámit. Navíc s námi spolupracoval James Kemp, což je acting coach takových herců, jako je Tom Hardy nebo Michael Fassbinder. Byla to neuvěřitelná zkušenost. Režisér filmu Michal Samir studoval v Londýně a James je jeden z jeho profesorů, kterému se projekt strašně líbil, a proto se rozhodl na něm spolupracovat.
Všimla jsem si, že v poslední době jsi terčem v hledáčku mnoha fotografů. Aby také ne, čím jsi starší, tím – jsi také krásnější. Nemá asi cenu tvrdit našim čtenářkám, že v tom nehraje roli to, že ses tak narodila, ale stejně... Jak to děláš?
Tak to jsi mě pobavila. Je to samozřejmě především práce těch fotografů a pak... Ano, samo zřejmě, že jsem se tak i narodila! Hodně pomáhá si občas odpočinout, udělat si čas na sebe, věnovat se věcem, které vás baví. Já jsem například objevila skákání na trampolínách na pražské Kampě a můžu to všem doporučit. Je to strašná sranda, adrenalin, dokonale si vyčistíte hlavu a ještě navíc se nemusíte starat o postavu, protože to je hrozná dřina. Ale zase pak máte skvělej pocit, když se naučíte nějaký to nový salto. A samozřejmě máte i velkou radost, když ten trénink přežijete.
Svoji krásu teď budeš měřit ještě s Janou Strykovou a se Zuzanou Stavnou ve filmu Zakázané uvolnění. Vím, že je to komedie, ale o čem je ten film podle tebe?
Je to o nevěstě, která je svou svědkyní v den svatby unesená do hospody, kde je jen osamělá barmanka, a společně čekají na ženicha... Jenomže ten nejde a nejde... A klasicky se to všechno zamotá. Víc nebudu prozrazovat! Snad jen to, že se tam přimíchá i jelen a semifinále hokeje Čechů a Slováků.