AMSTERODAM Ve víru coffee shopů

Hlavní město Holandska je pověstné nejen vodními kanály a tulipány, ale i bohatým nočním životem. A to z něj dělá ideální destinaci na dámskou jízdu ve formě prodlouženého víkendu…

TEXT: KLÁRA DOUBKOVÁ

 

Světlovlasí Holanďani šlapou do pedálů na cyklostezkách podél malebných kanálů a uhánějí kolem nás do nenávratna a my už se nemůžeme dočkat, až za pár hodin na vlastní kůži poznáme zdejší noční život. Já a moje nejlepší kamarádka Kristýna, obtížené napěchovanými kufry, s mapkou Amsterodamu v ruce, zvoníme u dveří penzionu a v duchu v tu chvíli přemítám nad tím, jestli holandská metropole potvrdí svou pověst Mekky milovníků konopí a výstředních nočních radovánek...    

 

Na balkon ne!   

Majitel penzionu nás vede do našeho pokojíku po strmých uzoučkých schodech, které připomínají spíš žebřík. Z balkonku je sice přímo ukázkový výhled na protější domy, ale dveřmi lomcujeme marně. Když vyjádříme přání kromě klíčů od pokoje dostat i ty od balkonu, nasadí pan domácí poněkud vyděšený výraz. „Máme tu s hosty občas trochu problémy... Kouříte?“ zeptá se a z tónu jeho hlasu je jasné, že o cigarety mu pravděpodobně nejde. Pak neurčitě přislíbí, že se po klíčích podívá, a rychle se vytratí pryč. „Nějak nám nefunguje wifina,“ hlásí mi Kristýna, která si mezitím otevřela notebook a coby lépe jazykově vybavenou mě posílá do vedlejšího pokoje, abych ověřila heslo. Dveře mi otevírá potetovaný svalovec, za nímž se valí oblak marihuanového dýmu. Roztřeseným hlasem se mu snažím vysvětlit náš problém a za pár minut odcházím s heslem načmáraným na papírku určeném k balení kuřiva. Zpětně začínám chápat našeho pana domácího, který dělal drahoty s půjčením klíče. V duchu se mu omlouvám a zpětně uznávám, že nebezpečí vypadnutí z balkonu tohoto penzionu je mnohem vyšší, než jsem původně předpokládala.   

 

 

Kategorie: