Ještě jako student ČVUT přišel David Paškevič se svým vlastním prototypem 3D pera. Výrobek nazvaný 3Dsimo vychází z principu trojrozměrného tisku a v mnoha ohledech překonává původní americký koncept 3Doodler. Pero mělo původně umožnit Davidovi detailní práci na jeho vlastních modelech, které během studia tiskl na 3D tiskárně. Občas se totiž stávalo, že tiskárna nebyla úplně přesná a některé modely bylo třeba upravit.
Po úspěchu samotného prototypu si však 3Dsimo začalo prakticky žít vlastním životem. David získal pomocí komunitního financování dostatečnou podporu pro vytvoření komerčně dostupného pera pro 3D tisk. Na úspěch 3Dsima se rozhodl navázat menší verzí pojmenovanou 3Dsimo mini, jehož uvedení do prodeje se očekává letos na jaře.
Davide, vy jste zkonstruoval teprve druhý prototyp 3D pera na světě. Na jakém principu funguje?
Jde o podobný postup jako u 3D tiskáren. Základem je vytlačování horkého plastu pomocí trysky. Materiál pak na vzduchu poměrně rychle tuhne, takže se z něj dají dělat různé objekty. Hodně lidí se mě ptá na podobnost s americkým perem 3Doodler. Oba projekty vznikaly nezávisle na sobě. Američané představili svoje 3D pero v době, kdy už bylo 3Dsimo ve vývoji. V té době jsem o 3Doodleru ani nevěděl. Později, jak se začal 3Doodler stávat mediálně známý, tak jsem o něm také slyšel a zjistil jsem, že je můj koncept jiný.
V čem se lišil?
Oni pracují při tisku „do vzduchu“ pouze s jedním druhem materiálu. Já jsem chtěl mít možnost volit různé materiály. Důvod je ten, že 3D tiskárna, jejíž výrobky jsem chtěl pomocí 3Dsima opravovat, dokázala tisknout z různých plastů. Moje řešení tedy muselo pracovat s tím, že je potřeba nastavitelná teplota, možnost předehřevu i volitelná rychlost.
Kolik druhů materiálu může v současnosti 3Dsimo využívat?
Je to kolem jedenácti druhů plastů. Každý z nich je pak dostupný až ve dvaceti až třiceti různých barvách. Jako příklad mohu uvést PET, z kterého se dělají plastové lahve nebo ABS, z něhož jsou vyrobeny třeba kostky lega.
Jak probíhal vývoj? Měl jste k dispozici nějaké zvláštní technologie?
Ne, žádné neobvyklé přístroje jsem neměl. Na vývoj 3Dsima mi stačil jen počítač a volně šiřitelný program pro návrh DPS. Nedávno jsem si navíc pořídil tablet Lenovo Yoga Tablet. Jsem teď čím dál častěji od rána do večera v pohybu a tak se mi přístroj, který vydrží až 18 hodin bez nabíjení, opravdu hodí.
Přemýšlel jste nad tím, že si necháte svoje řešení patentovat?
Ano, ale patent je záležitost jednání na dva až tři roky. Navíc stojí okolo dvou milionů, pokud se budeme bavit o celosvětovém patentu. Průmyslový a užitný vzor je mnohem levnější. Dá se získat za padesát až sedmdesát tisíc, ale abych měl větší šanci na jeho schválení, nesměl bych produkt zveřejnit po dobu sedmi měsíců. To si nemůžu dovolit.