Když jsem poprvé dostala nabídku vyzkoušet si, jaké to je v místnosti s teplotou minus 120°C, roztřásla jsem se zimou jen při samotné představě, že bych do podobného ‚mrazáku‘ měla strčit třeba jen nos. A že ho jinak bez problémů strkám skoro všude!
TEXT: Aneta Brázdová
Na jedné z pracovních cest jsem se této zdravotní proceduře snažila vyhnout, jak to šlo. Kolegové byli naopak nadšení, nikdo neváhal, na návštěvu do mrazivého polária se doslova těšili. To já, ač jsem jinak pro každou šílenost, jsem byla mnohem skeptičtější. Mrznout spoře oděná dobrovolně v minus sto dvaceti stupních? To už bylo přeci jen kapku za hranicemi mého odvážného já! Proč bych to dělala? Já, která z duše nenávidím zimu a mráz! Už jsem si představovala, jak se po tomto experimentu nachladím a nekontrolovaně pak kýchám a smrkám na všechny světové strany. Mám totiž už od malička oslabenou imunitu a několikrát jsem bojovala s bronchitidou, přičemž rýmu dostanu, sotva mě ofoukne první podzimní vítr. Můj argument ale nezabral. Podle odborníků jsou totiž právě lidé se špatnou imunitou na terapii chladem správnými kandidáty.
‚Zmrazí‘ i proces stárnutí
Jedním z účinků kryoterapie je totiž posílení výkonnosti imunitního systému. To je ale jen zlomek toho, co tato procedura s tělem dokáže. Pozitivních účinků na zdraví a neduhy je celá řada a své využití si terapie chladem našla i jako doplněk léčení či nejrůznějších druhů rehabilitací, kdy se díky ní proces ‚hojení‘ znatelně urychluje. Jako typickou ženu mě i kolegyně pochopitelně zaujalo především její využití také v oblasti antiageing medicíny. Podle expertů totiž tato kúra zpomaluje proces stárnutí organismu a je vhodná i jako doplněk u různých kosmetických zákroků na kůži. Hovoří se rovněž o jejím pozitivním efektu na sexuální apetenci a výkon. Úspěchy má terapie chladem rovněž v léčbě při potížích žen s menopauzou. Paleta využití je tedy víc než pestrá.