V Čechách se přezouváme a neluxujeme!
Problém ovšem nastal pokaždé, když pominulo teplé počasí a paní Bobková se ze své letní chaty na zimu opět vrátila do své přízemní panelákové ‚nory‘. Tím se také navrátila ke své oblíbené činnosti: ke psaní stížností, ve kterých pravítkem způsobně podtrhávala ta nejzásadnější slova. Pokaždé mě to rozčílilo natolik, že jsem zlostí nemohla ani usnout. Abyste rozuměli. V bytě bydlím převážně sama. Celý den jsem v práci. Pak si jdu zacvičit nebo vyrazím někam na sklenku a vracím se spíš rovnou do postele. Nezvu si návštěvy, nepořádám večírky, a když už zůstanu zalezlá doma, pracuju nebo trhám rekordy ve čtení. Věřte mi, že tak tichou a ohleduplnou sousedku, jako jsem já, bych si mohla jen přát a bez váhání bych si to s bábou vyměnila za rodinu nade mnou se dvěma malými dětmi, které pláčou i v noci a každé ráno začínají třískáním dřevěných hraček o parkety nebo ústřední topení. Když jsem proto před týdnem jednoho večera po návratu z práce ze schránky vylovila další ručně psaný dopis, pohár mé trpělivosti přetekl. Tentokrát jsem se rozhodla, že na paní Bobkovou už bobek házet nebudu. Ignorováním notorické stěžovatele sice hodně naštvete, ovšem nic to nemění na tom, že je ještě víc provokujete, aby své urážky stupňovali a sondovali, jak daleko můžou zajít.
Paní! Začínalo tentokrát psaní, čímž mi sousedka dávala najevo, že jí už nestojím ani za to, aby mne oslovila jménem. Chodit po dlažbě ve svém bytě v podpatcích sice můžete, ale uvědomte si, jak je to v bytě pod vámi slyšet! V Čechách se ještě doma přezouváme. Až budete ve viladomu, tak si choďte, jak chcete! A na dlažbu si laskavě vemte koště a hadr!!! Její luxování u mě vyvolává zemětřesení! Hlučným chozením na podpatcích paní Bobková nazývala mé obouvání v předsíni (kde mám skutečně dlažbu) a dva kroky, které udělám ke dveřím, než odejdu na celý den do práce. A tuto dlažbu jednou týdně během dne rovněž luxuju od prachu, přičemž celková akce s luxem na inkriminovaných místech v mé garsonce netrvá ani 2 minuty. Koště opravdu nepoužívám, to přiznávám, a místo hadru vytírám mopem. Nemyslím si však, že v 21. století se v tomto nějak výrazně liším od většiny městské populace (a nejen u nás v Čechách).
Zákon schválnosti
A pak že nefunguje! Ha! Ten večer už bylo pozdě, a tak jsem šla s hnutou žlučí spát a rozhodla se, že si na pisatelku stížností vyšlápnu hned ráno. Těžko říct, jestli už byla babka tak ‚oprsklá‘, že měla pocit, že jí, coby ubohé stařence, všechno projde. Každopádně mě už v 5:45 ráno vzbudil vydatný štěkot a pronikavé vytí, které bezesporu slyšelo půl domu. A hádejte, čí to byl pejsáček? Ano, byl to neurotický bobánek paní Bobkové! Ta ho totiž nechala doma samotného. V klidu jsem se tedy za vydatného štěkotu a vytí jejího miláčka při - pravila do práce a po dvou a půl hodinách, kdy psí koncert konečně utichl, protože se drahá sousedka opět vrátila domů, jsem nastartovaná zazvonila u jejích odrbaných dveří. Štěkot se ozval znovu a notorická stěžovatelka zřejmě chvíli váhala, jestli má vůbec otevřít... Otevřela. Ušlápnutá, ‚zašlá‘ babka s neupravenými šedivými vlasy v krimplenových kalhotách. Na podlaze prehistorické zelené lino. „Vy jste paní Bobková?“ vystartovala jsem na ni. Tichým hláskem mi svou totožnost potvrdila, zatímco se snažila v náručí udržet svého vrčícího podvraťáka v nechutném psím outfitu. Nejdřív jsem jí podala její poslední literární dílo přetrhnuté vejpůl. „Tohle si vezměte zpátky, a až příště zase dostanete chuť na kreativní psaní, tak si nejdříve zameťte před vlastním prahem. Třeba tím koštětem, kterým zřejmě u sebe doma uklízíte! Váš pes mě totiž dneska vzbudil už před šestou ráno a vyl přes dvě hodiny v kuse!“ spustila jsem. „Ano, dnes jsem ráno byla na krev,“ pípla babka s nadějí, že ve mně vzbudí soucit. Nevzbudila. „Pokud vám vadí, že nad vámi bydlí jeden jediný člověk pár hodin denně, tak si to nechte odhlučnit!“ křikla jsem na ni. Babka mlčela, ale když už viděla, že jsem v dostatečné vzdálenosti, vyhrkla za mnou zbaběle, že si to tedy odhlučnit nechá, i když ji to bude stát hodně peněz – kvůli mně! A to neměla dělat! Ten den jsem se rozhodla. Jen počkej, babo! Tak ty máš pocit, že nemáš klid!? Ještě dnes večer si podám inzerát: Pronajmu útulný byt mladé rodině. Zn.: Pes vítán! ♥