Máte pocit, že tetování už vyšlo z módy? Právě naopak, neustále se rozšiřuje a má ho tolik lidí, že se stalo zcela běžnou součástí lidského těla. Ovšem i tetování má své trendy, a než se pro nějaký rozhodnete, je potřeba si uvědomit, že zbavit se toho starého není úplně jednoduché.
TEXT: ZDENKA TOMIS
Jistě si pamatujete dobu, kdy bylo děsně moderní mít vytetovanou růžičku, kytičku nebo motýlka, ideálně ve výstřihu. Pak jsme se těmto obrázkům začali spíš smát a přišla doba o něco drsnějších náramků natrvalo umístěných na paži pod ramenem. Ty po čase vystřídaly orientální symboly a černé ornamenty, které si zejména ženy nechávaly vytetovat těsně nad zadeček. Vypadalo to přece tak sexy! Ne každému se však líbily symboly, jejichž smysl vám musí někdo vysvětlit, protože sami ho na první pohled nerozluštíte, a tak se přešlo na o něco jasnější variantu – písmena a čísla, pro větší eleganci římská. Hodně oblíbené byly také citáty, pro zmatení nepřítele psané jiným jazykem, než je ten majitelův. Dnes ze všeho nejvíce letí úplně jednoduché geometrické obrazce s čistými liniemi. Tak nějak by se ve zkratce dal popsat vývoj tetování v posledních letech. Jenže tetování není žádným výmyslem nové doby a výsledkem toho, že lidé už ze samé marnivosti nevědí, čím se ozdobit. Tahle marnivost totiž vznikla stejně dávno jako samotný člověk. Věděli jste, že i slavná mumie Ötzi stará pět tisíc let měla na svém těle tetování? Ne jedno, ale dokonce hned sedmapadesát.
Tetování místo Akupunktury
Zatímco Ötzi pochází z Alp, tetování se jako první objevilo v Asii. Zdobili se jím však i staří Římané, Řekové, Inkové, Mayové či Aztékové. Zatímco dnes slouží především jako ozdoba těla, tehdy bylo součástí rituálů, určovalo, kdo patří k jakému kmenu či společenské vrstvě (například v Římě se pomocí tetování nejprve označovali vězni a otroci), věřilo se, že vytetované ornamenty dokážou uzdravovat, přinášet sílu a štěstí. Tetování se provádělo ostrými kostmi nebo trny, a tak bylo mnohem bolestivější než to dnešní. V moderní společnosti tetování zhruba na začátku dvacátého století proslavili námořníci, kteří cestovali po světě a přiváželi si suvenýry vytetované v kůži. K masovému rozvoji tetování jistě přispěl i vynález elektrického tetovacího strojku z roku 1891. Jeho autor, britský tatér Tom Riley, měl dobře zvládnutý i marketing a reklamu. Na jednom pařížském hipodromu si připravil velmi zajímavou kulturní vložku mezi jednotlivými dostihy – plným tribunám předvedl kompletně potetovaného indického buvola.
Chci to, co má Angelina
Mimochodem, teprve až po vynálezu elektrického strojku se začalo tetovat podle překreslených návrhů. Do té doby se tetovalo prostě rovnou na kůži, motiv se často vymýšlel za chodu a nebo se řídil dle nějaké tradice a příslušnosti. Nabízí se otázka, zda tehdy tetování nebylo originálnější než dnes, a to i přesto, nebo možná právě proto, že lidi dnes kvůli všem možným komunikačním technologiím, knihám a internetu mají mnohem větší přehled. Vědí, jaké tetování si nechala udělat jejich oblíbená celebrita, nebo se například na webových stránkách tetovacích salonů zamilují do ornamentu, který nosí jim neznámý člověk na druhém konci světa. Motiv si vytisknou a s ním přicházejí do salonu, aniž by věděli, co obrázek znamená pro původního majitele, nebo aniž by cokoli znamenal pro ně samotné. Navíc jsou tu již zmíněné trendy. Necháváme se unášet tím, co zrovna letí, a často to vůbec nepřizpůsobíme naší osobnosti, a tak není divu, že toho po několika letech, někdy i měsících začneme litovat. Není lepší se vykašlat na trend a na to, co si nechali vytetovat ostatní, a zamyslet se nad tím, co dobře vystihuje nás samotné? Můžete se sice nechat proměnit v zebru jako slavný zebří muž Velký Omi, můžete sbírat tradiční motivy z exotických zemí, které jste si během svých cest zamilovali, nebo se můžete ozdobit kreslenými postavičkami jako Marc Jacobs, ale budete tak doopravdy šťastní? Pokud je váš život nerozlučně spjatý s rudou růží, neohlížejte se na to, že se to nosilo před třiceti lety, a jestliže její tetování bude pro vás mít nějaký příběh, jděte do toho. Zkuste si zkrátka najít svůj vlastní styl, v němž se budete cítit dobře i za padesát let.